Mgr. Ivan Mynář

„Založili jsme koordinační centrum a museli jsme zajistit spoustu věcí. Třeba ať se neskartují svazky StB. To měl na starosti Mirek Urban. Já jsem měl ze začátku na starosti školství a měl jsem přesvědčit kantory, aby se už nebáli. A bylo potřeba vyměnit spoustu lidí. Proběhly kulaté stoly s komunistickými představiteli městského národního výboru a dalších úřadů. A co si pamatuji jako zásadní problém, kromě toho, že jsem byl celé dny mimo domov, že chyběli lidé. Ti, kteří byli spjati s režimem, museli odejít. Ale kdo na jejich místa? Sehnat slušného, charakterního člověka s příslušnou odborností byl strašný problém, který jsme pořád řešili.“

„Jeden ze základních problémů, který jsme řešili, byl, jestli zrušit komunistickou stranu. Názor na to nebyl jednotný. Přiznám se, že ani já jsem nebyl pro. Naivně jsme se domnívali, že komunisté vymřou. Nevymřeli. Druhý argument byl ten, že se extremisté stáhnou do jiných stran a že vzniknou nové strany. Pravdou je, že jich moc nevzniklo. Jenom to KSČ zůstalo zachováno. Navíc jsem jasně cítil, že pro ten zákaz není společenská objednávka. Lidé to tenkrát nechtěli. Tady bylo milion straníků. Ale jsou chvíle, kdy si říkám, že jsme je měli zakázat, že jsem udělal chybu.“