Nelitoval jsem se, protože jsem si říkal, že jsem chtěl svobodu, a tak že uvidíme, jestli ji dostanu
Download image
Ota Nalezinek se narodil 4. května 1930 v Lomnici nad Popelkou, kde prožil i dětství a rané dospívání. Vyrůstal v uměleckém prostředí, jeho otec Josef byl muzikantem a v Lomnici vedl soukromou hudební školu. V roce 1945 se díky úspěšnému konkurzu dostal do ostravského rozhlasového orchestru a celá rodina se do Ostravy přestěhovala. Ota tam vystudoval gymnázium a po maturitě chtěl pokračovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Otec ho ale od nelehké dráhy umělce odrazoval, a Ota proto začal studovat výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě v Praze v ateliéru Cyrila Boudy. Povolání učitele bylo z pohledu rodičů mnohem jistější a praktičtější. Poslední ročník dostudoval dálkově v Liberci, rozhodl se odejít do praxe, kde očekával větší svobodu. Na pražské fakultě mu začalo vadit, nakolik ideologie komunistické strany zasahuje i do studia umění. Na své první učitelské místo nastoupil do Krásné Lípy, pohraničního městečka na severu Čech. Učil děti na druhém stupni a snažil se v nich především probouzet cit a zájem o umění. Současně se věnoval vlastní tvorbě a stal se jedním z umělců severočeské výtvarné skupiny Kontrast, odmítajících tvořit v duchu socialistického realismu. Přesto v něm postupně sílil pocit nesvobody, odmítal se přizpůsobit obecnému trendu politické angažovanosti, motivované především zištnými pohnutkami, a v roce 1969 se rozhodl pro emigraci. Několik nelehkých měsíců pobyl v Rakousku a následně se natrvalo usídlil v Lucembursku, kde získal politický azyl. Přes složitý začátek, kdy se častokrát ocitl na samém dně psychických sil, se mu podařilo vybudovat si nejen zázemí, ale stal se uznávaným a žádaným výtvarníkem, především díky svému osobitému a od tamní výtvarné scény odlišnému uměleckému projevu. Postupem času začal svá díla vystavovat po celé západní Evropě, v České republice až po roce 1990. V emigraci hledal svobodu a nezávislost, které v rodné zemi nenacházel a jež pro něho byly zásadní potřebou i motivací. Přestože nejplodnější a nejúspěšnější umělecká léta prožil v Lucembursku, pobyt tam vnímal vždy jen jako přechodný. Jakmile to bylo možné, začal se vracet domů, do České republiky.
