Ota Nalezinek

* 1930

  • „V téhle bídě rakouský jsem si udělal výlet do Alp. Už nevím kam, ale nebylo mi dovoleno vystoupit až na vršek. A tam byla nějaká německá rodina v tý restauraci pod tím vrchem a baštili. A abych se vám přiznal, já jsem neměl za co baštit. Tahle rodina mně koupila buřta s chlebem. Já jsem to samozřejmě s díky přijal a nestačil jsem se divit, co je k tomu přivedlo, že tamhleten kluk čeká na výstup na ten ledovec a má hlad. To mně dodneška není jasný. I takovýhle lidi jsem potkal. Dneska mi je to k breku, ale... hrůza, hrůza. Co takovej blbec v rámci svobody dovede vytrpět. To je šílený.“

  • „Jenomže, to víte, vykulenej českej socialistickej učitýlek tam někde ze severu, co věděl? Prd. Jak to chodí ve světě. Tak jsem na to akorát koukal, mávnul rukou a říkal jsem si, mám to mít doma v šuplíku nebo pod slamníkem, ten nemám, tak aspoň těch pár dolarů. To víte, nebyli všichni ti, kteří měli slitování s nějakým emigrantem. Ne, to ne. No ale pak jsem tam měl dvakrát nebo třikrát po roce výstavu u ní a něco jsem prodal, no, a to už jsem si na to dával majzla, jak to chodí. To víte, když člověk nemá zkušenost a nikdo vám neporadí, respektive poradí, jenom aby na tom sám vydělal, tak to je těžký.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 26.06.2020

    (audio)
    duration: 01:33:35
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Nelitoval jsem se, protože jsem si říkal, že jsem chtěl svobodu, a tak že uvidíme, jestli ji dostanu

Ota Nalezinek
Ota Nalezinek
photo: archiv pamětníka

Ota Nalezinek se narodil 4. května 1930 v Lomnici nad Popelkou, kde prožil i dětství a rané dospívání. Vyrůstal v uměleckém prostředí, jeho otec Josef byl muzikantem a v Lomnici vedl soukromou hudební školu. V roce 1945 se díky úspěšnému konkurzu dostal do ostravského rozhlasového orchestru a celá rodina se do Ostravy přestěhovala. Ota tam vystudoval gymnázium a po maturitě chtěl pokračovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Otec ho ale od nelehké dráhy umělce odrazoval, a Ota proto začal studovat výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě v Praze v ateliéru Cyrila Boudy. Povolání učitele bylo z pohledu rodičů mnohem jistější a praktičtější. Poslední ročník dostudoval dálkově v Liberci, rozhodl se odejít do praxe, kde očekával větší svobodu. Na pražské fakultě mu začalo vadit, nakolik ideologie komunistické strany zasahuje i do studia umění. Na své první učitelské místo nastoupil do Krásné Lípy, pohraničního městečka na severu Čech. Učil děti na druhém stupni a snažil se v nich především probouzet cit a zájem o umění. Současně se věnoval vlastní tvorbě a stal se jedním z umělců severočeské výtvarné skupiny Kontrast, odmítajících tvořit v duchu socialistického realismu. Přesto v něm postupně sílil pocit nesvobody, odmítal se přizpůsobit obecnému trendu politické angažovanosti, motivované především zištnými pohnutkami, a v roce 1969 se rozhodl pro emigraci. Několik nelehkých měsíců pobyl v Rakousku a následně se natrvalo usídlil v Lucembursku, kde získal politický azyl. Přes složitý začátek, kdy se častokrát ocitl na samém dně psychických sil, se mu podařilo vybudovat si nejen zázemí, ale stal se uznávaným a žádaným výtvarníkem, především díky svému osobitému a od tamní výtvarné scény odlišnému uměleckému projevu. Postupem času začal svá díla vystavovat po celé západní Evropě, v České republice až po roce 1990. V emigraci hledal svobodu a nezávislost, které v rodné zemi nenacházel a jež pro něho byly zásadní potřebou i motivací. Přestože nejplodnější a nejúspěšnější umělecká léta prožil v Lucembursku, pobyt tam vnímal vždy jen jako přechodný. Jakmile to bylo možné, začal se vracet domů, do České republiky.