Nejsem sám, kdo na tyto témata nikdy s rodiči uceleně nehovořil. (…) Myslím si, že se styděli za to, že se jejich ideály, po tom, co zvítězily, obrátily proti nim. Nikdy neměli motivaci o tom spontánně hovořit.
Pan Vladimír Nekvasil se narodil 20. dubna 1944 v Paříži. Ve svém vyprávění vzpomíná na svého otce Miloše Nekvasila. Pan Miloš Nekvasil se narodil 2. ledna 1910 v rodině táborského truhláře. Celá rodina byla levicového založení. Miloš Nekvasil studoval střední školu v Praze, vstoupil do Komunistické strany Československa. Během vojenské služby byl několikrát krátkodobě uvězněn za komunistickou agitaci. Ve 30. letech se dostal jako tzv. mladý kádr do Sovětského svazu a po začátku války nastoupil na Frunzeho vojenskou akademii. Ve Španělsku se stal velitelem motostřeleckého praporu TGM. Po rozpuštění interbrigád odešel do Francie, kde byl internován. Následně se neúspěšně pokoušel dostat do čsl. armády, byl odmítnut kvůli členství v KSČ. Během války bojoval v řadách francouzských partyzánů. Ve Francii se také seznámil se svojí manželkou, která zde studovala vysokou školu. Po návratu do ČSR se Miloš Nekvasil chtěl stát novinářem a dělal např. tiskového mluvčího J. Smrkovskému. V roce 1949 byl zatčen, ale nikdy nebyl souzen, a v roce 1952 byl propuštěn. Rehabilitován byl v 60. letech. Na konci života pracoval v Tyršově muzeu tělesné výchovy a sportu. Obdržel franzouský válečný kříž. Španělsko opouštěl v hodnosti štábního kapitána, po válce byl povýšen na majora.