Dagmar Němcová

* 1930

  • „Zažila jsem bombardování, když mně bylo 14 roků, tak mě dal otec ke švadleně. Říkal: ,Ať si na tebe nevzpomenou, aby tě někam nenasadili.‘ Protože oni nasazovali i ta patnáctiletá děcka do fabrik nebo někam. Tak mě dal ke švadleně na Masarykovu. A tam byl poplach, tak jsme museli jít dolů do sklepa, kde byl plyn, voda, všechno. Tak jsme stáli u dveří, abychom mohli vystřelit, kdyby náhodou tam něco prasklo. A vedle do toho domu padla bomba, tam, jak je teď papírnictví a obuv. Ten barák byl vybombardovaný. Číslo si nepamatuju, jenom vím, že teď je tam papírnictví a obuv. Těsně vedle toho baráku jsme byli a jak spadla ta bomba, tak jsme vyběhli aspoň do chodby. A co mě napadlo – utéct domů. Tak jsem vystřelila z toho domu a utíkala jsem domů. Dvakrát mě chytli, že mě strčí do sklepa, ale já jsem byla jak šílená a říkala jsem: ,Nikam nepůjdu, já už mám bombardování za sebou. Tak jsem utekla domů. A doma mně nadali, že se mi něco mohlo stát.“

  • „Vedle nás bydlela stará paní, Němka. Ta měla dceru a ta dcera měla [manžela] esesáka. A ta paní, nevím, jak se jmenovala, to už si nepamatuju, občas přišla večer. Ona byla u té dcery přes celý den, večer přišla do svého bytu a ráda zaklepala a s maminkou si popovídala. Občas přišla celá vyjevená a říká: ,Paní Kuglerová, kdybyste věděla, co se to strašného děje s tím národem! Já jsem sice Němka, ale tady jsem vyrostla. Představte si, že lidi strašně udávají. A když není zeť doma, tak já s dcerou to stornujeme. Zničíme, aby to neprošlo, to udání.‘ To byly takové zážitky z té okupace.“

  • „Maminka chodívala poslouchat ke známým Londýn, vždycky večer šla. A tatínek říkal: ,Prosím tě, dávej pozor, ať tě někdo nepozoruje. Víš, že tady v tom baráku bydlí tři esesáci! Tak dávej pozor, ať tě nikdo nevidí.‘ Tak maminka se potichoučku plížila, aby ji nikdo neviděl. Vedle těch dotyčných, kam chodila poslouchat to rádio, tak tam taky bydlel Němec, esesák, a vždycky když měl být doma, tak sousedka, to byla Češka, tak zaklepala a říkala: ,Prosím vás, dneska neposlouchejte rádio, manžel je doma.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 10.02.2022

    (audio)
    duration: 01:10:49
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Když začaly houkat sirény, strašně jsem se bála, kam ty bomby spadnou

Dagmar Němcová, 1970
Dagmar Němcová, 1970
photo: Archiv pamětnice

Dagmar Němcová, rozená Kuglerová, se narodila 12. června 1930 v Hrušovanech u Brna. Otec Jan pracoval jako pošťák, matka Klotylda se starala o domácnost. Ve třech letech se Dagmar s rodiči kvůli otcově povolání přestěhovala do Brna. Po německé okupaci v roce 1939 otec coby pošťák roznášel protinacistické letáky. Díky svému povolání se spřátelil s židovskou rodinou Fischgrundových, které před deportací do Terezína pomáhal ukrýt majetek. Dagmar v Brně opakovaně zažila bombardování, konečnou fázi války pak prožila u dědečka v rodných Hrušovanech, kde se s maminkou ukrývala v zemljance. Po osvobození se rodina neměla kam vrátit, původní brněnský byt poničilo bombardování a rodina tak dostala přidělen nový po odsunutých Němcích. Dagmar se vyučila prodavačkou, v 50. letech si dále doplnila vzdělání na střední škole obchodní. Od 50. let až do svého odchodu do důchodu pracovala u Pozemních staveb. Celý její život je spojen s Brnem, kde prožila válku, invazi vojsk Varšavské smlouvy, sametovou revoluci a kde žila i v době natáčení rozhovoru (2022).