Věra Nerušilová

* 1935

  • „Ony ty dějiny… Když si člověk vezme, že válka s Hitlerem skončila v roce 1945 a už v roce 1948 se tady začali komunisti chovat jako Rusové, kteří zavírali lidi a sebrali jim majetky, to je něco hrozného, co se dělo… A pak si Rusové dovolili přijet sem v 68. roce… To nikdo nemůže vědět, co bude. Oni se vždycky v televizi ptají nějakých chytrých lidí, kteří tomu rozumějí, ale to nikdo nemůže vědět.“

  • „A víte jak to vypadalo, ta měnová reforma? Že si lidi mohli vyměnit určitý počet peněz. My jsme na tom s naší rodinou byli tak, že, že nám to akorát vyšlo na ten počet lidí v rodině, takže jsme neměli prodělky. Protože další peníze už se měnily jedna ku padesáti. Takže ti, co měli nějaké peníze, tak o ně přišli. Já jsem potom v Jihlavě zpívala s kytarou a měla jsem tam vedoucího a ten mi řekl, že se tím musím živit, že bych měla jet do Prahy.“

  • „Tehdy jsem se zarazila... Jeli jsme vlakem přes celý Sovětský svaz, viděli jsme obrovské pole, na kterém byly sehnuté ženy a motyčkou tam něco dlabaly. To jsme nechápali. Ani v Číně jsme nechápali. Vyšli jsme si na trh a něco jsme si tam koupili a pak jsme si chtěli sehnat rikšu a náhle se tam objevila rikša s nějakým Číňanem z hotelu. Ten nás celé tři hodiny sledoval. Nás to v tu chvíli nenapadlo. To mě napadlo až pak, když jsem začala trochu politicky myslet. My jsme byli pořád hlídaní. Nikam nás samotné nepouštěli.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 06.06.2022

    (audio)
    duration: 01:15:02
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 17.10.2022

    (audio)
    duration: 02:13:16
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Já jsem nebyla tolik slavná, a tak jsem asi ani nikomu nevadila

Věra Nerušilová, 80. léta
Věra Nerušilová, 80. léta
photo: pamětnice

Šansoniérka Věra Nerušilová, roz. Soudková se narodila 21. dubna 1935 ve Zlíně, kde její tatínek Vladimír Soudek pracoval jako dělník v Baťových závodech. Maminka Růžena byla sekretářka, později prodávala v mlékárně. Věra měla dvě sestry, o čtyři roky starší Růženu a o pět let mladší Vlastu a bratra Vladimíra, který se narodil jako poslední. V roce 1939 se rodina přestěhovala do Třebíče, kde bydleli v půldomku a otec zde pokračoval ve své práci v baťových závodech. V letech 1945–1948 Věra chodila do skautského oddílu světlušek. V roce 1949 nastoupila na dvouletou obchodní školu v Třebíči. Od mala projevovala hudební a pěvecký talent, charakteristický pro ni byl hluboký kontraalt. Začínala v sesterském triu Sestry Soudkovy, na střední škole založila pěvecké uskupení deseti děvčat. V roce 1951 nastoupila do prvního zaměstnání do Jihlavy na pozici sekretářky, vedle toho ale vystupovala sólově v klubech, doprovázela se na kytaru. V roce 1954 odešla do Prahy a byla přijata jako členka Československého státního souboru písní a tanců. Zpívali hlavně lidové písně, ale i písně poplatné době. Díky svému naturálnímu hlasu zpívala lidové halekačky. V roce 1955 byli na čtyřměsíčním turné v Číně, Mongolsku a Severní Koreji. V roce 1960 se provdala za Zdeňka Nerušila, kterého poznala v souboru. Začátkem 60. let se třemi kamarádkami založila vokální kvartet Inkognito a odešla ze souboru písní a tanců. S Inkognitem měli stálé angažmá v divadle Paravan na Národní třídě. V roce 1968 porodila dceru Báru. V téže době její kamarádky z Inkognita absolvovaly zájezd do Mongolska, z něhož se jedna nevrátila – nepřežila tragickou autonehodu. Inkognito kvartet se rozpadl a od 70. let byla Věra Nerušilová na sólové dráze. Účinkovala i v několika filmech, jako herečka také v divadle Na Fidlovačce a v Divadle ABC. V 80. letech jí emigroval bratr do USA. Její muž zemřel předčasně v 52 letech.