Pořád vidím dětské botičky uprostřed spáleniště
Download image
Emílie Nesvadbová, rodným příjmením Vignerová, se narodila 20. listopadu 1935 v okresním městě Ostrožec na Volyni v tehdejším Polsku (nyní území Ukrajiny). V necelých osmi letech na vlastní oči viděla následky běsnění nacistů v Českém Malíně. Mezi spálenými a prostřílenými těly mužů, žen a dětí se nacházela také její osmašedesátiletá babička Alžběta Vignerová, třiačtyřicetiletý strýc Václav s jeho o šest let mladší manželkou Marií a čtrnáctiletým synem Vladimírem, dvaatřicetiletá teta Anežka Zemanová se svým čtyřiatřicetiletým manželem Borisem a jejich dvěma dcerami - desetiletou Eliškou a sedmiletou Mařenkou. Z rodiny tento masakr přežil jen dědeček Jeroným Vigner, za nímž se rodina z Ostrožce vzápětí do Českého Malína přestěhovala. Zanedlouho poté pamětnice ležela v prázdné místnosti přikrytá prostěradlem. Znehybněly ji totiž vysoké horečky ze zánětu mozkových blan a všichni si mysleli, že už jí není pomoci. Krátce poté, co otec pohřbil svou matku a sourozence, čekal na smrt své nejstarší dcery. V nejtěžších chvílích jeho života se mu prý zjevil anděl s radou, ať dceři podá pár kapek čaje. A právě ty Emílii Nesvadbové zachránily život. Začala kašlat a o několik týdnů později už znovu stála na nohou. V roce 1947 rodina reemigrovala do Československa a usadila se ve Frankštátě, kam se po odsunu Němců nastěhovalo mnoho rodin právě z vypáleného Českého Malína. Z piety obec v roce 1947 změnila svůj název na Nový Malín. Od svých patnácti let až do penze pracovala Emílie Nesvadbová v Metře Šumperk. V roce 1955 se provdala za Oldřicha Nesvadbu, s nímž měla později dvě děti, Ladislava a Irenu. V roce 2017 žila v Šumperku.
