Jurij Nikelský

"Ale mafie tady byla. V 90. letech to byla móda být mafiánem, žít podle těch pravidel. I když jsi malý kluk. Bylo módní nedělat, co by se mělo, byl to takový kodex – účesy, oblečení – takového člověka bylo poznat. Samozřejmě, že takové lidé sem také přijeli do Prahy. Říkali si: ,Já ale přece nemůžu pracovat, jsem pacan a budu tyhle věci dělat i tady.‘ Oni chodili za těmi byznysmeny a dávali jim střechu. Plať nám měsíčně něco a když budeš mít nějaké problémy, tak my přijedeme a pořešíme to. A bylo tady hodně mafie."

"Můj ročník, nebo trošku starší, se narodili a dětství prožili v Sovětském svazu. Pozdní Sovětský svaz nebyl tak špatný. Ten raný ano, mohli bychom si povídat s babičkami, ty by nám vyprávěly hodně špatného, ale ten pozdní nebyl tak špatný. Samozřejmě, ve škole nás honili kvůli džínům a dlouhým vlasům. Hodně jsme kupovali od Poláků. Ti k nám jezdili a prodávali nám různé věci. U nás kupovali v obchodech elektrické věci a nám prodávali žvýkačky, trička, botasky. Vždycky se jezdilo na nějakou dálnici, tam se zastavilo a on tím maluchem fiatem přijel, měl ho plný zboží a tam se potom handlovalo. "

"Psal dopisy domů a nějací jeho kamarádi mu řekli: ‚Už se vrať, tady je to v pořádku, nic nám nehrozí.‘ Zřejmě byli koupeni nebo zastrašení komunisty. Tak on se vrátil s rodinou a vydržel tam dva dny. Jel někam do sousedního města a od té doby ho už nikdo neviděl. Nikdo nevěděl, co se s ním stalo. Ať potom přišel dokument, že byl zastřelen u Petrohradu, kde je jezero. Byl tam zastřelen při pokusu o útěk v zimě přes led. Tam ho zastřelili."