Válku jsme přežili díky emigraci do Anglie
Download image
Eva Nosková, rozená Weissová, se narodila 20. srpna 1936 do rodiny židovských obchodníků. Její děd a otec ve Dvoře Králové vybudovali světoznámou textilní fabriku, na jejímž pozemku se nacházely i desítky vil. V této době se regionu říkalo „český Manchester” a byl proslulý právě textilní výrobou. S nástupem války se Evin otec rozhodl s rodinou emigrovat do Velké Británie. Nejprve žili v Londýně, ale kvůli bezpečnosti se po nějakém čase přestěhovali do malého městečka Pateley Bridge v severním Yorkshiru. Otec po celou dobu války působil u tankového praporu čs. samostatné obrněné brigády. Když válka skončila, rodina se vrátila zpět do Československa. Jako Židé a fabrikanti ale neměli v novém režimu lehký život. Veškerý majetek jim byl zabrán, rodiče nemohli pokračovat ve svých zaměstnáních a museli nastoupit na dělnické pozice. Evě se i přes její problematický kádrový profil podařilo vystudovat pedagogickou školu a poté dostala umístěnku do pohraničí. V nelehkých podmínkách se Eva nakonec adaptovala a na Karlovarsku si také našla manžela. Po několika letech jí ale komunisté odmítli uznat maturitní vysvědčení a nemohla tak dále učit. V této době Evě zemřela maminka a ona se tak vrátila do Dvora Králové, kde pomáhala otci pečovat o mladší sestru. Ve Dvoře pracovala nejprve v místní škole, ale pak musela nastoupit do slévárny. Koncem sedmdesátých let začala pracovat na benzínové pumpě. Tato práce Evě vyhovovala, protože ji konečně přestali komunisté obtěžovat. Po revoluci začala v královédvorském gymnáziu vyučovat angličtinu. Díky studijním výletům se znovu podívala do Anglie a navštívila dům, ve kterém žili. Když se měnil režim, tak také zažádala o navrácení rodinného majetku, ale bezúspěšně. Z továrny jejího otce se mezitím stala světově známá JUTA, a.s. V době natáčení rozhovoru (2013) se zasazovala o zřízení památníku na místě komunisty zrušeného židovského hřbitova. Eva Nosková zemřela 10. března roku 2015.
