Mgr. Robert Novák

"Nejdřív jsme se sešli v divadle, no a pak jsme tedy udělali tu okupační stávku. Akorát že my jsme neokupovali školu, protože pajďák byl rozlezlý po hodně budovách v celém městě, ale my jsme šli a okupovali jsme koleje. Protože tam se všichni scházeli, nejenom tedy ti, co tam bydleli, ale i ti, co byli Hradečáci, protože ti tam chodili na obědy, takže to se nám zdálo daleko rozumnější, než abychom byli u šesti nebo sedmi budov. A spíše jsme to udělali opačně, že jsme okupovali ty koleje a pak jsme samozřejmě vysílali lidi, hned v úterý ráno před ty jednotlivé budovy a tam jsme začali vysvětlovat co a jak, jakým způsobem se má... Nebo že tady jdeme do téhle stávky, aby se stávka nějakým způsobem rozjela. No a zase taková ta klasická situace. Nevím, kolik v té době mohlo chodit do školy nebo na pajďák hradeckých žáků, jestli třeba osm set, tak nějak to odhaduju, šest set osm set lidí, možná k tisícovce, ale padesát lidí aktivních stávkujících. Dalších tak třeba sto byli ti, kteří když bylo potřeba, tak pomohli, a jinak všichni měli prázdniny."

"My jsme si… my jsme dělali o víkendech sudy. My jsme prostě jeli do přírody, a tak jsme si koupili sud, někde u Orlice na slepém rameni nebo u Labe. A tak jsme tam udělali oheň a tam jsme prostě udělali sudy a hráli na kytaru a tak dále a říkali jsme si Sudparta. A pak jsme se dozvěděli, že někdo v hospodě donášel a že řekl Sudparta a oni z toho udělali Sudetendeutsche Partei. Takže vůbec jsem nevěděl, co jim na to mám říct. Prostě mi říkali: 'Co to je Sudparta?' Já na to, že Sudparta - jako že jezdíme na ty sudy. 'Nekecej, nelži. Dostaneš po držce!' A takhle a až teprve po… z nich vylezlo, že je to jako Sudetendeutsche Partei. U toho prvního výslechu jsem byl snad dvě hodiny a pak tam po nás prostě: 'Vy jste chtěli emigrovat!' Já jsem říkal: 'Jak jako emigrovat, kam emigrovat?' - 'Chtěli jste emigrovat do Austrálie.' No a takhle postupem času, protože samozřejmě tam sebrali i ty moje kámoše z těch různých škol i co jsme tam chodili, a pak teprve nějak zpětně jsme to sestavili - ten příběh. Že nějaký kluk z té hospody, ani ne z té naší party, se dostal do nějakého konfliktu se zákonem a oni ho tedy skřípli, aby byl donašeč. A on jak neměl co donášet, tak si tady seděl s námi a tam vyprávěl, že jsme Sudparta a tak dále."