Rostislav Novák

„To bylo 16. dubna 1945. Od cukrovaru v Hulíně letěly tři letadla. Díval jsem se a najednou pác, pác, pác. Byly tu dráty, šlo tady nízké napětí. Jedna bomba vletěla do drátů a rozškubla to. Pořád jsem stál, nevěděl jsem, co mám udělat. Pak spadla další bomba a rozškubla se. Ta už se mnou udeřila. Viděl jsem, jak se střechy na Hulíně zdvíhaly. To se ta střecha celá zdvihne a pak to spadlo důle. Úplná hrůza! Osm lidí mrtvých. Tatínka to zabilo a sestře to urazilo nohu. Celý boží život byla od šestnácti roků bez té jedné nohy.“

„Za války byl zavřený. Byl strojař ve fabrice, kde se vyráběly granáty. Myslel si, že když to udělá někde malinko kratší, tak to nebude bouchat.“ – „Sabotoval? Sabotoval výrobu?“ – „Oni na to přišli, ti Němci, nějak to měřili nebo co, a tak ho zavřeli. Ale nebyl tam dlouho. Byl rok zavřený.“ – „A kde, víte?“ – „V Praze byl zavřený. A když se po válce vrátil zpátky, tak říkal: ‚Co mám dělat?‘ Otevřelo se pohraničí. A bratrovi říkal: ‚Podívej se, Franto, půjdeme se podívat do pohraničí. V Hulíně to máme malé...‘ Jeli a vrátili se zpátky. Nic. Jeli podruhé a vlak jel jen do Šternberka. A řekli si: ‚Pojďme se podívat na náměstí.‘ Tak tam šli a na náměstí stáli partyzáni. A poznali se s velitelem partyzánů, byli spolu zavření. Říká mu: ‚Co sháníš?‘ – ‚Ale, potřeboval bych nějakou zámečnickou živnost.‘ – ‚Co? Zámečnickou živnost? Dám ti tady hotel!‘ – ‚Ale, hotel nemůžu, já tomu nerozumím...‘ Tak mu vnutil likérku, výrobu likérů. A Frantovi dali ve Šternberku grunt.“