Helena Nováková

"Pak mě převezli na soudní do věznice. Tam byla bachařka, stará dáma, paní Růženka, a ta říkala: ‚Děvčata mi vůbec nevíme, jak s vámi máme jednat, my jsme byli zvyklí jenom na samé kurvy a zlodějky‘."

"O svačinu přišli a říkali: ‚Na Prvního máje musíš do průvodu.‘ Já říkám: ‚Nemusím, můžu, ale nemusím.‘ – ‚No dobře.‘ Pak mi paní Pařízková říká: ‚Slečno oni něco sepisují.‘ A já na to: ‚To sepisují, kdo si vezme ten rudej hadr na krk a půjde do průvodu, to se mě netýká.‘ Nic se nedělo. To bylo v pátek, v sobotu jsme nepracovali, a v pondělí, přijdu do práce a vrátný mi říká: ‚Slečno máte se hlásit na SNB.‘"

"Pak jsem musela na oznam. Oznamovali nám paragrafy a tresty. Přede mnou četl nějakému chlapíkovi paragrafy a říká: ‚Máte návrh na trojnásobný provaz.‘ Já se koukala a přemýšlela, jak to asi provedou. Smotají tři špagáty dohromady? V ten moment mi to přišlo jako ohromná ironie. Vyzval ho k odchodu, začal číst mé paragrafy a dodal: ‚A vás se týká to samé co toho předchozího.‘"

"Já říkám, prý se tady mám hlásit. A oni na to: ‚Ne u nás ne, to bude asi na státním.‘ Tak, do Varnsdorfu na státní. Ty dvě soudružky na mě napsali udání na StB ve Varnsdorfu. Tam byl takový chlapík, taková gorila, kdyby mi jednu máznul, tak by ze mě nic nezbylo, to se naštěstí nestalo. Řekl mi, že, tam na mě přišel dopis, že jsem řekla: ‚První máj je diktatura a teror.‘ Odpověděla jsem: ‚Já to řekla, ale úplně jinak, řekla jsem, že mě nikdo nemůže nutit, protože přišli a že musím na Prvního máje do průvodu. Já tvrdila, nemusím, a pokud ano, je to tedy diktatura, a s tím já nesouhlasím.‘ On na to: ‚Dobře,‘ a natočil mi ten papír. Řekla jsem mu: ‚Vím, kdo to napsal, a jmenovala jsem je.‘ Natočil mi papír, abych lépe viděla, a řekl: ‚Uvidíme, co se s tím dá dělat.‘"

"Naši žádali o milost. ‚Kléma‘ to pochopitelně zamítl. Později jsem měla štěstí, když ‚Kléma‘ zemřel, nastoupilo ‚ušaté torpédo‘ Zápotocký a já dostala sedm let milost. Takže jsem si odsloužila sedm let."

"Vrátný zavolal, že mám přijít na vrátnici, prý na mě někdo čeká. Porozhlédla jsem se po kanceláři, řekla nashledanou, sebrala si své osobní věci a šla. Čekala na mě ‚šestsettrojka‘, naložili mě do ní. Požádala jsem je, jestli by mi nezastavili doma, abych si vzala alespoň kartáček na zuby. Převléknout se mi pochopitelně nedovolili, a když jsem potřebovala na toaletu, musela jsem nechat otevřené dveře a oni u mě stáli. Nic mi ale neudělali. Byla jsem v Blažkově ulici, říkalo se jí Laufrovka. Byla zde tzv. vyšetřovačka. Strávila jsem tu několik dní."