František Novotný

* 1939

  • „Lidi z toho byli doma vykulení, my jsme byli v hospodě. Já jsem si dovolil hodit porcelánový tácek, opilý jsem nebyl, to bylo asi v jedenáct hodin, když projíždělo bévépéčko [sovětské bojové vozidlo pěchoty]. Projíždělo okolo, on tam byl s tím kulometem, hvízdlo mu to kolem hlavy a spadlo to u toho baráku, co stáli lidi. Hostinský ho vzal, večer zavolal policajty, přijel nějaký kapitán Zeman… abych neblbnul. Pak jsem si říkal, kdyby on ten kulomet otočil, tak nás tam těch osm chlapů na schodech sebral. Vzal jsem to emocionálně. Potom přišla normalizace a soudruzi si na to vzpomněli. Jeden odbojář, partyzán a druhý byl svobodovec, říkali, že takoví lidi nemají v pohraničí co dělat. To byla stranická schůze vesnické organizace KSČ, přednesli návrh, aby mě nějak pokárali. Tamti dva říkali, že jakmile to přednese, tak mu dají do držky, protože Franta Novotný takový není. Tak to smázli, ale byl jsem z toho špatný, že se lidi dokážou takovým způsobem otočit, přitom všichni byli dubčekovci.“

  • „Náš táta, protože byl ve Svazu českých zemědělců, tak ho zavolali na národní výbor a říkali mu: ‚Musíš tam za zemědělce z Žandova.‘ Dali mu ještě dva chlapy… Měli jsme ještě ten barák, co kde jsme bydleli před válkou a za války, ještě tam byla babička, tak jsme tam bydleli a ráno jsme museli na to shromáždění. Viděl jsem Gottwalda, jak přišel a říkal: ‚Právě se vracím z Hradu.‘ Ta jeho památná věta. My jsme od toho stáli takových padesát metrů, byli tam Slováci s valaškami na podporu. Dokonce jsem viděl i fotografii, to už bylo po listopadu, kde jsem se tam viděl, možná to v nějakém archivu bude, v Rudém právu. Chlapi z Žandova tam byli. Pak jsme se nemohli dostat do Krče, byl velký blázinec, a pak vlakem domů. Viděl jsem Širokého, Nejedlého, tyhle potentáty, ministr vnitra Nosek. Gottwald když přijel a ohlašoval, že prezident přijal jeho podmínky. Lidi řvali a jásali, byli tam hnaný lidi z fabrik, většinou komunisti, kteří s tím počítali. Byla velká chyba, že ti ministři podali demisi. Kdyby to nechali být, možná by to proběhlo jiným způsobem.“

  • „Ve 12:33 volal rozhlas o pomoc, byl hezký den, tak lidi vyběhli do ulic a stavěli barikády. My jsme byli ulice Na Dvorcích, dneska je to ulice Antala Staška, tam byla hospoda U Portů, naproti byla Včela, něco jako Jednota, tam odtáhli pulty z hospody, taky výčepní pulty a stoly, převrátili tramvaj č. 13, stavěly se barikády. Rozhlas volal o pomoc, každou chvilku mluvil jednou rusky, jednou anglicky, německy. ‚Voláme české četnictvo a vládní vojsko, přijďte nám na pomoc!‘ Vždycky jsem vyběhl ven, matka taky stála na rohu, okukovali jsme, jak dělají barikádu, chlapi na to dali dlažbu. Pak se to zklidnilo… Ještě jsme spali doma a pak 6. května ráno jsme mazali do sklepa, protože začal velký rámus v ulici, už se střílelo. Tam nám zastřelili nějakého Jana Komedu, barikádníka. Barikáda byla slabá a málo vyzbrojená. Na to mám vzpomínky z dětství. 7. května, jsme byli ve sklepě, to byl nejhorší den revoluce. Němci nasadili těžké dělostřelectvo a tanky od Benešova a tu naši barikádu prorazili, jak už jsem předeslal. Museli jsme ze sklepa ven do průvodu. Hnali nás jako rukojmí až na dnešní stanici metra C Budějovická, tam byla taková proluka a tam jsme si museli lehnout na zem. Mezi námi byli vojáci a stříleli napravo takovýma malýma dělama, nad námi létala letadla, Angličani. Museli jsme vytáhnout ruku a mávat, že se vzdáváme. Asi v pět hodin odpoledne tamten komandýr říkal, že ženy, které mají děti, se mohou vrátit do svých domovů. My jsme byli tři, matka si vzala toho nejmenšího do náruče, tomu byly čtyři měsíce. Já jsem šel s tetou po ní, abychom se co nejvíc lidí dostali do svých bytů. Tak jsme se dostali do baráku, tam rozmlácená vytlučená okna, bordel na ulicích, zmatek, patrony vyházené. Šel jsem do bytu, Němec mě vzal za límec, šli jsme do pokoje, otevřel dveře, skříň, odkryl, jestli tam jsou nějaké zbraně, podíval se pod postel, a pak říkal, že to je ‚gut‘, tak odešli ven.“

  • Full recordings
  • 1

    Plesná, 07.09.2022

    (audio)
    duration: 02:12:32
    media recorded in project Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Během povstání ho němečtí vojáci zajali, brzy s nimi sedal u jídla

František Novotný ve studiu Paměti národa v roce 2022
František Novotný ve studiu Paměti národa v roce 2022
photo: Post Bellum

František Novotný se narodil 12. dubna 1939 v Praze. Prožil Pražské povstání, během nějž se ocitl jako rukojmí německých jednotek. Jeho otec bojoval na barikádách. V roce 1946 rodina odešla osídlovat pohraničí, přestěhovali se do Dolního Žandova. Zde nějaký čas žili v jednom domě se sudetskými Němci, kteří poté šli do odsunu. Během komunistického převratu 25. února 1948 se účastnil manifestace na Václavském náměstí. Vojnu sloužil u jednotky Vnitřní stráže, která střežila výrobu trhavin v Semtíně. Vyučil se kovářem a pracoval jako strojní zámečník ve firmě Kovocheb. V roce 1961 přežil železniční neštěstí na trati mezi Dolním Žandovem a Salajnou. V roce 2022 žil v Dolním Žandově.