„Večer k nám přišli banderovci, aby jim táta šel ukázat, kde bydlí starosta. To už bylo za Sovětů. A za Němců tam první zabili kmotříčka Řezáčového, jeho syna a byl tam u nich na bytě nějakej Polák. To byla první vražda, ale ta se stala za Němců. Někdy v březnu přišli banderovci, ať zapřáhnou koně. Řezáčovi byli boháči. Měli dva páry koní. Kmotříček byl takovej zavalitej a ten Jirka byl ženatej. Měl už dvě děti. Tak šli ustrojit koně, jenže je vyvezli do zahrady, kmotříčka zabili na místě a Jirka chtěl asi utýct, tak ho zabili na poli u stodoly. Toho Poláka zabili taky na zahradě. To byl první pohřeb. Tři pohřby naráz. (…) Nad ránem přišli sousedé: ,Řezáčovi jsou mrtví.' Jenže to už tam žádní banderovci nebyli. Tak jsme tam nějak žili. Tak to dopadlo, že přišli zpátky Sověti, fronta. Táta si asi taky trochu pustil pusu a přišli banderovci. Osm chlapů, ať jim táta jde ukázat, kde bydlí starosta. Jenomže to už táta poznal toho jednoho Ukrajince banderovce, který u toho starosty sloužil jako pasáček. Jenomže u nás to bylo tak, že jak vytáhli nějakýho Čecha ven, tak už se nevrátil. Automaticky ho zamordovali. Však učitele Křivku taky zabili. Jenomže táta poznal toho Ukrajince, který u něho sloužil jako pasáček. Matka jim líbala nohy, aby jim táta nemusel ukázat, kde je starosta.“
„Minometný granát nám spadl akorát do komína. Rozbil komín, ale nám se nic nestalo. Druhý den tam byla fronta a shořela stodola jak naše, tak Dedeciusova. Třetí den dělostřeleckej granát a šup do ložnice. Tam už nikdo nebydlel. My jsme byli ve sklepě, protože jsme měli strach, že Němci budou ustupovat a nás seberou. Takový kluky jako já a brácha, který byl ještě o čtyři roky starší. Měli jsme dva sklepy. Jeden jsme zazdili a do toho druhýho jsme chodili od koní. Tam jsme měli takovou díru, poklop a tím jsme vlezli do toho sklepa. Bylo nás tam asi osm chlapů, tak jsme to tam nějak přežili. Ten čtvrtý den jsme utekli zpět k Rusům. To už jsme nemuseli, Němci už odešli.“
„První Marie se ještě za Polska vdala do Holovni a taky zůstala pod Sovětským svazem. Tam byla do roku 37 nebo 38. My jsme ji neviděli. Tenkrát se hranice uzavřely a byl konec. V roce 31, jak začly ty kolchozy, tak celou rodinu přestěhovali do Kyjeva. Měla pět dětí, čtyři holky a jednoho kluka. Jejího manžela sebrali. Jezdil s koňma někde u Kyjeva v sovchoze. Víte, co to je? Sovchoz jsou státní statky a kolchoz JZD. Ona tam pekla chleba, jenomže v noci tam přijeli, oni tomu říkali černoja kožka, černý auto, naložili ho a dodneška se neví, kde byl. Odvezli ho na Sibiř a tam zahynul. Byl kulak. Ona zůstala s pěti děckama.“
Rostislav Novotný je volyňský Čech. Narodil se v roce 1927 v Novostavcích, jež náležely tehdy do polské části Volyně. Za války i těsně po ní jako přímý svědek zažil několik vražd spáchaných banderovci. Těsně po válce tajně odjel do Československa. Z Volyně měl neblahé zkušenosti s komunistickým systémem, a tak se s přáteli po únoru 1948 rozhodl utéct na Západ. U Chebu byli chyceni a Rostislav Novotný pak strávil rok ve vězení. Mimo jiné i v justičním statku v Mlékojedech. Po propuštění byl povolán do PTP, kde sloužil téměř tři roky. Zemřel v roce 2014.
