Milan Nový

„Tenkrát se taky hrálo do těla, ostře. Takový Jarda Šíma, ten to uměl srovnat. Ale když jste trénovaný, tak si dáte pozor nebo jste o krůček rychlejší. To tělo reaguje tak, že víte. Ale musíte mít tělo nabité. To není tak, že jsme měli trénink jen hodinu a půl. Já jsem to dělal třeba i odpoledne, když jsme měli volno. Neměl jsem žádné volno, neodpočíval jsem. V sobotu jsem dělal individuální trénink, v neděli byl trénink na Kladně a před ním jsem šel ještě ráno běžet do lesa, protože začínal od půl deváté ráno. A možná proto se vám pak ta zranění vyhýbají.“

„Ale pak, když jsem si získal hokejovou pověst, tak mi nejlepší přezdívku vymyslel Jirka Holeček. Ta ke mně seděla. Víte jakou? Valdez přichází. To byl totiž můj oblíbený film s Charlesem Bronsonem, on byl střelec, střílel flintou na dálku. Jirka Holeček, kterému jsem dal svého prvního góla v mých sedmnácti letech, zjistil, že jsem pan Střelec. Ale byl jsem jediný hráč národního mužstva, který měl pokoru. Když jsem začínal, tak jsem za slavným Jirkou Holečkem přišel. To neudělal žádný hráč národního mužstva. Řekl jsem, že on ty gólmany zná, ať poradí, kam mám komu co střílet. On byl tak pečlivý, že si dělal o všech hráčích poznámky, kam střílí. Takže byl na ně připravený. On to vychytal, ale ne že by si to předem neprostudoval. Já byl bažant v národním mužstvu, ale už jsem trochu hokej uměl. A nestyděl jsem se mu říct.“