Bohumil Obdržálek

* 1947

  • „Přijeli k nám judisté – to je o té předposranosti – a my jsme potřebovali víc kávy. Šel jsem do obchodu kousek od nás a vzal jsem si do košíku asi tři kávy. Přijdu k pokladně a u té kasy, taková bečka, mi říká: ,Pane, my dáváme jenom jednu.‘ Já říkám: ,No to je dobře, tak když mi dáte tu jednu, já si ty dvě zaplatím.‘ - ,No ne, abyste mi rozuměl, my prodáváme jenom jednu.‘ Já říkám: ,No já ale chci tři.‘ – ,No tak to né.‘ A teď se otočila a tam nějaká uklízečka umývala výlohu a ona: ,Máňo, že dáváme jenom jednu?‘ A ta Máňa: ,Ano.‘ Já říkám: ,Mě vůbec nezajímá, co tam ta Máňa říká, já chci tři. Zavolejte vedoucího.‘ Přišel vedoucí, já mu říkám: ,Jak to tady, pane, je? Máte na to nějaké oprávnění? Nějaká vládní vyhláška?‘ On říkal: ,Pojďte bokem,‘ a bokem mi říkal: [šeptem]: ,My vám prodáme tři.‘ Já říkám: ,Já to tady nebudu tajit, co tady šuškáte. Já chci legálně kupovat!‘ A on [šeptem]: ,Tak je to dobré.‘ A teď za mnou byla řada a řvali: ,Nezdržuj, ty vole.‘ Já říkám: ,Ještě jednou to řekni!‘ A všichni: ,Co tam stojíš!‘ A tak. Pak viděli, že mi tu kávu dali a začali: ,Já chci taky.‘ A já říkám: ,Dostaneš kulové, jsi hňup, předposranec, nedostaneš nic.‘ Tak to byla ta předposranost.“

  • „Jeli jsme autem a kámoš, že si koupí cigarety. U obchoďáku byl takový kiosek, kde prodávali noviny. Vrátil se do auta a měl cigarety a Rudé právo. Já jsem říkal: ,Co to tady neseš!? Ty vole, chceš zasvinit auto?‘ A on: ,No ona mi to vnutila.‘ – ,Jak ti to vnutila?‘ – ,No že mi neprodá ty cigarety jedině s Rudým právem.‘ – ,Dej to sem.‘ Tak jsem to vzal, šel jsem k té budce a říkám: ,Paní, tady se stal nějaký omyl. Ten pán si chtěl koupit cigarety a vy jste mu tady dala jakýsi hnůj.‘ – ,Co že jsem mu dala?‘ – ,No tady toto. To si vemte a dejte mi peníze zpátky.‘ A ona, že ne. Oni v té budce neměli telefon, tak já říkám: ,Jestli ne, tak já vám tu budku obrátím na střechu.‘ A ona mě vyplatila. Já jsem šel a říkám: ,Vidíš. Oni tomu říkali vázaný prodej. A já říkám: ne vázaný, ty jsi hňup. Baba ti řekne vázaný prodej s Rudým právem a vidíš, já mám peníze zpátky, tady to máš.‘ To byly takové příhody… Ale ti lidi, to bylo stádo. Lidi byli až příliš... To nebylo zas tak, že by se musel člověk úplně položit.“

  • „Já jsem měl velké štěstí. Kdyby mě tam dovezli toho jednadvacátého [srpna 1969], to bys viděl! Já jsem viděl ty Brňáky. Byl tam [ve vazbě] jistý Balajka, Brňák. On šel v montérkách z práce a nějak se tam nachomýtl při demonstraci v Brně. A on byl úplně černý. Nemohl sedět ani ležet. Záda měl úplně zmlácený dočerna! To jsem nikdy neviděl. Doslova do černa, tak ho zmlátili. Mě tak akorát práskli. A když se mě někdo ptal potom později, protože já jsem měl takovou akci, povedenou, že jsem jim dal pěkně, dostali své, tak když se mě někdo ptal: ,Ti tě museli bít!?‘ Tak jsem jim říkal: ,Já jsem je bil víc.‘ Takže já mám dobrý pocit.“

  • „Rok po maturitě, v 69‘, to bylo výročí okupace. Tak byla samozřejmě demonstrace ve Zlíně. Byl jsem v první řadě, s vlajkou, velký vlastenec. Oni nás rozprášili hned ze začátku. To bylo před školou, tam byla socha Masaryka, před ní jsme stáli a bylo nás ze začátku pár a pak se to zvýšilo. Přijeli milicionáři. To nebyli místní, ale odkudsi z Holešova. A ti udělali rojnici a šli proti nám. My jsme neměli šanci, tak jsme se snažili proběhnout. To bylo něco jako ve filmu Přežil jsem svou smrt, jak je mlátí. Proběhli jsme a pak jsme se znovu shromáždili před zlínským hotelem. Tam jsme si sedli opět s vlajkou. Přijeli tam policajti v autech, autobus tam byl, vodní dělo. Vodní dělo namířilo, já jsem měl opět tu koženou bundu, ale jak mě to trefilo, tak jsem uletěl možná tři metry. A přitom jsem seděl! To byla taková perda! Tak jsem uletěl. A pustili na nás psy bez náhubku. Mě nekousl, ale kousnul kluka vedle. Mě pak zachránil, to je taková pěkná epizodka. Zblízka jsem dostal slzák, do obličeje. A to je konec. To na pár vteřin ztuhneš, není šance. A už ke mně běželi, chtěli mě chytit. A ze dveří, z toho hotelu, vyšel Karel Effa, herec. On otevřel hubu a řekl_ To snad není možný! Chytl mě, vtáhl mě dovnitř, zatáhl mě na záchod a tam mně vymyl oči. Nic jsem neviděl, tam by mě chytli určitě. A ten Effa mě zachránil. Zadním vchodem, ještě s nějakým kuchařem mě potom pustil ven.“

  • Full recordings
  • 1

    Springfield, 15.12.2023

    (audio)
    duration: 01:37:15
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Springfield, 05.01.2024

    (audio)
    duration: 01:56:46
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 3

    Springfield, 23.05.2024

    (audio)
    duration: 01:06:48
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Já jsem je bil víc, takže mám dobrý pocit

Bohumil Obdržálek v roce 1984
Bohumil Obdržálek v roce 1984
photo: Archiv pamětníka

Bohumil (Bob) Obdržálek se narodil 28. ledna 1947 ve Zlíně (od r. 1949 Gottwaldov). Otec Bohumil byl za války totálně nasazen na nucené práce v Kaliningradu (tehdy Königsberg). Po osvobození města Rudou armádou tíhl k Sovětskému svazu a komunistické ideologii. Bohumil Obdržálek ml. se vyučil nástrojářem, maturitu skládal v roce 1969. Když o rok dříve Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy, pořizoval fotodokumentaci z dění během invaze a po Gottwaldově vyvěšoval protiokupační plakáty. Po účasti na demonstraci v srpnu 1969 skončil na osm měsíců ve vězení za údajný útok na veřejného činitele. V 70. a 80. letech se věnoval samizdatové produkci a udržoval kontakty s řadou lidí z prostředí disentu. V roce 1984 podepsal Prohlášení Charty 77, v témže roce legálně emigroval s manželkou Irenou – rovněž signatářkou Charty – a jejich dvěma dětmi na Západ. Rodina se usadila ve státě Vermont v USA, kde žil Bob Obdržálek i v roce 2024.