František Pakandl

„Bomby, co hodili na Vitanu, tak komunisti celou dobu vyprávěli, že to udělali Američani, že sem hodili ty bomby. Ale oni to byli Rusové. Ale já už jsem se to dozvěděl dávno, otec mi říkal, že děda, on bydlel tady, jak bylo místní hospodářství, jak je teďka truhlář Válek. Tam jsme byli. Tam bylo těch 129, tam prostě praděda, děda byli. Tam byla ta dílna strojní. Takže mu děda vyprávěl v tý době, co hodili ty bomby na tu Vitanu, na tu vrátnici. Tam byli lidi, tam se shromáždili lidi, protože jela nějaká kolona Němců a ti lidi se tam shromáždili a ti Rusáci letěli a hodili tam bombu. A zabilo to ty lidi. A děda starej vyprávěl, že to nebyli žádní Američani, ale že to byli Rusové, protože viděl červenou hvězdu na křídlech. Takže já jsem tohle věděl, už když jsem byl kluk, že to udělali Rusáci. No jo, ale řekněte to někomu v tý době, že to udělali Rusáci. Ale já už to věděl tenkrát. Protože mi říkal otec, že mu děda vyprávěl, že na ně koukal, slyšel rachot, protože letěli nízko, a že viděl hvězdy na křídlech červený.“

„Přijeli jsme do NDR nahoru na tu Rujánu, odtamtud jsme jeli do toho Trelleborgu do Švédska, auta jsme naložili, měli jsme. Ale než jsme tam přijeli, tak tři hodiny nás probírali ti východní Němci, normálně jezdili těma zrcadlama, do nádrže šťourali furt, svlékli nás pomalu do naha. No, to byla taková buzerace, to bylo hrozný… Prostě jsme přejeli do toho Trelleborgu, jeli jsme autama, já měl fiata v tý době italskýho, takový pěkný auto to bylo v tý době a jeli jsme nahoru. No, a tam Švédsko, Finsko, hranice, budka… Jsme tam přijeli, my byli vykulený… tam nikdo nebyl. No, tak jsme zastavili, koukali jsme… no, tak jsme jeli a byli jsme ve Finsku… Pak nám dělali naschvály, když jsme chtěli jet do Německa. Jeli jsme pro dědu, žena, kluk a já. A oni dali ženě příslib, klukovi a mně ne. A já řídil, žena neřídila. Úplně na palici, jo, to prostě nepochopíte. Tak jsme kluka nechali doma, oni ten příslib dali mně a pak jsme mohli jet.“