Hana Palcová

„Měli jsme na filozofii profesora Karla Máchu a ten se chtěl rehabilitovat, anebo ho k tomu dostrkali, že ve velké aule Karolina měl mluvit na téma Lenin. Lenin měl nějaké výročí zřejmě v té době, takže mu nezbylo než se toho nějak zhostit, takže nás nahnali do té auly a teď tam předstoupil ten Mácha a řekl: ‚Vladimir Iljič Lenin – takový vzor!‘ A rozbrečel se. A ticho. On se vůbec nemohl dát dohromady... My jsme se zvedli a odcházeli jsme a řekli jsme si: ‚To bylo krátký.‘ On pak emigroval, protože ho šíleně deptali estébáci, odposlech mu dali do bytu, ten měl šílenou historii, ale nakonec emigroval.“

„Muselo to být dost brzy, co jsem to [Chartu 77] viděla, a říkala jsem: To je ono, to je přesně ono, na to jsme celou dobu čekali! Odvolání se na Helsinské dohody a na ten odstavec třetí, co se týče lidských práv… Řekla jsem: ‚Dej mi tužku‘, ale ten kolega povídal: ‚Ne, ne, ne, nepodepisuj to! Máš malé dítě, nedělej to!‘ To muselo být dost brzy, někdy v lednu ještě…“

„A tam byl tank, no tak my šly k němu a říkaly jsme: ‚Běžte zpátky, tady se nic neděje… (To jsme dělaly furt.) Tady žádná kontrarevoluce není, to vás špatně informovali, jeďte domů.‘ A oni se začali chovat velmi nevlídně, nějaký další tank nebo jiné vozidlo se na nás rozjelo, a přiběhl k nám nějaký pán a volal: ‚Vy jste se zbláznily, holky, pojďte, než to do vás naperou!‘ A odtáhl nás do podloubí, kde nás tam mezi lidmi zastrkal.“

„Já jsem říkala: ‚Ne, já se musím vrátit! Já se musím vrátit! Tam je můj domov, tam se musím vrátit!‘ Oni říkali: ‚Nebuď labuť! Podívej, tady je mapa. Tady nás Rusové začínají obklopovat.‘ To byl červen šedesát osm. A ten Jimmy říkal: ‚Ty si myslíš, že vás nechají jen tak? To ses zbláznila. Ti vás budou okupovat! A bude to brzo.‘“