Mikuláš Pánek

„Když jsem tady mluvil o deskách, které jsem dostal k Vánocům, tak nesmím zapomenout na jednu, kterou mi máti koupila a která byla naprosto zásadní a je pro mě dodnes zásadní, a to byla první a jediná deska Karla Kryla v Česku – Bratříčku, zavírej vrátka. Já jsem potom s kamarády z trampského hnutí, speciálně s jedním, sjížděl Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky a nahrávali jsme, a speciálně Krylovy písně. Takže jsem měl obrovskou sbírku textů a nahrávek na kotoučový magnetofon. Spoustu těch písniček jsem se naučil. My jsme se vlastně s tím kamarádem předháněli, kdo první se naučí dřív kterou písničku a potom jsme je tady ve vesnických hospodách okolo Olomouce, kam se jezdilo na čundry, ať už na Domašov, nebo na Uničovsko, na Novou Hradečnou nebo potom výš do hor, tak jsme je obehrávali. Kupodivu přestože v těch hospodách seděli místní vesničané, kterým to třeba ne všechno muselo být po chuti, tak kupodivu se nám nikdy nestalo, že by do hospody vtrhla nějaká hlídka VB a něco s námi řešila. To jsme měli asi štěstí.“

„Nicméně na gympl jsem se ještě dostal. Měl jsem samozřejmě spoustu problémů se soudruhem ředitelem. Už kvůli tomu, že věděli, z jaké rodiny pocházím, kdo jsem. Ale nejen kvůli tomu, také kvůli takovým trivialitám, jako bylo oblečení, dlouhé vlasy a tak podobně. Ale když jsem gymnázium končil, tak on se rozhodl, že mě nenechá odmaturovat, aby mi to alespoň ještě trošku osladil. Takže jedna soudružka profesorka dostala za úkol, aby mě u maturity potopila. Naštěstí v maturitní komisi byli i rozumní lidé a nakonec mě propustili se čtyřkou na maturitním vysvědčení. Ale to ještě nebylo všechno, soudruh ředitel nelenil, a když jsem se hlásil na herectví na Janáčkovu akademii múzických umění – už v té době jsem si uvědomil, že to byla jedna z mála vysokých škol, na kterou bych měl šanci se dostat, protože se svým kádrovým profilem a s tím, co mi napíše soudruh ředitel do posudku, se jinam nedostanu. Tak došlo na to, že jsem se hlásil tam. Paradoxně, protože přijímačky na JAMU a DAMU v Praze bývaly vždycky někdy v únoru, tak já jsem, přestože jsem věděl, že nedostanu doporučení, tak jsem z naší školy byl první, kdo byl přijat, protože mě vzali. Nicméně soudruh ředitel pořád nelenil a napsal na JAMU dopis, jak je to možné, že člověk z tak nespolehlivé rodiny se dostal na vysokou školu a že je to skandál a že by s tím měli něco dělat. To jsem se samozřejmě dozvěděl ex post, když už jsem na té škole byl a tam některý z těch rozumných pedagogů mi řekl, že to dostali, že to prostudovali, ale že měli tolik rozumu, že to zahodili do koše a dál se tím nezabývali.“