Ing. Miloš Panýr

* 1926  †︎ 2019

  • „Tam v tom klášteře byl lazaret, který souvisel s tou nemocnicí na Karláku a byl tam internát německých sester. A ten to dostal. Tam bylo hodně mrtvých sester. Furt v hlavě mám tu jednu sestru, jak byla nacpaná pod umyvadlem, mrtvá. (…) To z hlavy prostě neodejde.“

  • „Já jsem dostal vojenskou flintu, kterou jsem nikdy v životě neviděl, a neuměl jsem z ní vůbec střílet. A udělali z nás strážní oddíly, aby Rusové, když přijeli do Prahy, si mohli odpočinout a nemuseli v noci hlídat ty své ubikace po kasárnách. Tak jsem (…) několikrát sloužil v kbelských kasárnách. (…) To jsem měl obrovský strach, to se vám přiznám, protože střílet jsem neuměl a říkalo se, že tam jsou němečtí esesáci rozlezlí po čimickém háji. Tam jsem byl dvě noci. Po dvou hodinách se chodilo – každý měl 50 metrů plotu, který hlídal.“

  • „Protože jsem už byl inženýr a ještě PTP nebyly (…), tak mě dali do Košic, abych to měl z Prahy hodně blízko, ke koňským dělostřelcům ke koním. Já, rodilý Pražák, který v životě žádné takové neviděl, a tam jsem byl dva měsíce. To byly nejhorší dva měsíce v mém životě. Tam jsem se cítil tak ponížený, to bylo takové utrpení, to bylo hrozné. Neumíte si představit, co byla služba u koní v noci. Takový dřevěný šoufek musel být a byli na dvacet koní dva a museli furt hlídat, jestli některý ten kůň nemočí. A když močí, tak okamžitě s tím šoufkem chytat tu moč, aby pod sebou neměl mokro. (…) Strašné.“

  • „K nám do baráku se dostali ve čtyři ráno, to byl konec května, čili už se rozednívalo. Do baráku přišli čtyři. Dva šli od suterénu nahoru a dva šli od čtvrtého patra dolů. Každý byt prohledali, sáhli do každého šuplíku, u každé knihovny sáhli za knihy, všude. My jsme byli tři – já, matka, otec a museli jsme s nimi být v pyžamech v jedné místnosti, zrovna tam, kde byli oni (…). Byli tam nejmíň půl až tři čtvrtě hodiny, než ty tři pokoje prohledali. (…) Ale nerozhazovali nic. Jenom to prohlíželi a probírali.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 05.11.2018

    (audio)
    duration: 01:08:45
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 02.05.2019

    (audio)
    duration: 01:19:24
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Sloužil jsem u PTP a pak jsem byl prověřen pro práci na tajných programech

Dobová fotografie pamětníka
Dobová fotografie pamětníka
photo: archiv pamětníka

Miloš Panýr se narodil 30. března 1926 v Praze. Otec byl stavitel a založil si vlastní firmu, matka v ní pracovala jako účetní a rodina bydlela v Kandrtově ulici v Praze Libni. Po atentátu na Heydricha proběhla v bytě Panýrových domovní prohlídka nacistickými bezpečnostními složkami. Po dokončení septimy byl Miloš totálně nasazen do polovojenské organizace Luftschutz a během náletů měl za úkol hledat oběti a pomáhat s jejich vyprošťováním. Na konci války byl přeřazen do strážního oddílu a se zbraní v ruce musel hlídat kbelská kasárna. Po skončení války absolvoval ve zrychleném režimu oktávu a 1. října nastoupil na ČVUT na obor architektura a pozemní stavitelství. Po únoru 1948 byla otci stavitelská firma znárodněna. V roce 1950 byl Miloš Panýr předvolán k vojenské službě u koňských dělostřelců v Košicích, kde prožil jedno z nejhorších období svého života. O rok později byl odveden k Pomocným technickým praporům (PTP) do Mostu a následně do Žatce. Svůj profesní život strávil jako projektant v Chemoprojektu, kde projektoval např. Ústav jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Roku 1957 získal jeho tým Řád práce. Do KSČ vstoupil pod nátlakem kolegů, v rámci normalizačních čistek po roce 1968 stranu opustil a od té doby nemohl vykonávat žádnou vedoucí funkci, v oboru ale zůstal.