Josef Parpel
* 1924 †︎ 2009
Czech minority in the former USSR,
National minorities,
The national, ethnic or religious minorities in Poland,
Victim of persecution due the forced agricultural collectivisation,
Repatriated,
Member of the 1st Czechoslovak Army Corps (General Svoboda's army),
Re-emigration of Czechs after 1945,
Witnesses of local events connected to WWII,
Svědci lokálních událostí z éry komunismu,
Veteran of WW2, eastern front,
Volhynian Czechs,
Farmer
-
"Teď po šedesáti letech. Byl jsem na rentgenu. Na rentgeny jsem chodil a nikdy na to nepřišli, až teprve teď, že mám ještě tři střepiny v plicích."
-
"A pro mě to bylo nejhorší, když jsem byl na Slovensku. Když jsem přejel hranice a už jsem si říkal: 'Už jsem doma!' A ono to doma ještě nebylo. Pak byly těžké boje. Měl jsem buben a šel opravit potrhané spojení. Pustili minometnou palbu a tam jsem to dostal. Naštěstí že mě tam viděli, tak přilítli a vzali mě - průstřel hrudníku a průstřel plic. V kabátě jsem uviděl, jak dýchám, jak se bouří krev. Padnul jsem a pak už neviděl nic."
-
"Sestru vzali, že musí odjet do Německa. A rodiče aby přijeli do okresního města do Dubna. Otec tam přijel a řekli, že sestru zastřelili a oni musí být také zastřeleni. Tak otec s matkou utekli, podařilo se jim nějak utéct. My jsme byli doma ještě tři - malý kluk, sestra a já. Tak otec jim vzkázal, aby utekli. Tak jsme utekli a schovávali jsme se rok po českých a ukrajinských vesnicích, až do příchodu sovětské armády na Volyň."
-
"Přišel ke mně [bratr]. A on se dozvěděl, že jsme tam dva bratři. Já byl ve spojařině a přišel tam, bylo to v zákopech. Já ho nepoznal, protože to bylo odloučení a neviděli jsme se pět let a možná více. Přišel tam a povídá mi, jestli ho poznávám. Řekl jsem, že ne. Pak povídám: 'Nejseš ty Vašek?' [Řekl], že jo. Objali jsme se a bylo to dost smutné, ale i radostné, že jsme se setkali."
-
Full recordings
-
Podbořany, 14.08.2005
(audio)
duration: 51:33
Full recordings are available only for logged users.
Po zásahu granátem jsem uviděl, že když dýchám, jak se krev a všechno kolem bouří
Josef Parpel se narodil 10. října 1924 v městečku Verba na Volyni na tehdejším polském, dnes ukrajinském území. Jeho rodiče zde vedli obchod, řeznictví a hostinec s tanečním sálem. Po obsazení západní části Volyně Sovětským svazem bylo jejich podnikání znárodněno. Pamětníkův nejstarší bratr Václav byl uvězněn v sovětském lágru, odkud ho později zachránil vstup do československé zahraniční jednotky v SSSR. Mezitím v červnu 1941 Volyň obsadilo nacistické Německo. Podle slov pamětníka nacisté popravili jeho sestru, usmrcení hrozilo i jejich rodičům, ale nakonec se jim podařilo z vězení utéct. Josef a sourozenci se následně více než rok ukrývali v okolních vesnicích. Pamětník vstoupil 10. dubna 1944 do 1. čs. armádního sboru. Jako radista-spojař prodělal v Besarábii krátký vojenský výcvik a následně pokračoval na frontu nedaleko Dukly, kde se po letech setkal se svým bratrem Václavem. Už na slovenském území byl pamětník během opravy přetrženého spojení zasažen minometným granátem a utrpěl průstřel hrudníku a plic. Z polní nemocnice byl převezen do nemocnice ve Lvově a poté odeslán na rekonvalescenci do lázní v jihoruském Pjatigorsku, kde setrval až do konce války. Po propuštění odjel do Prahy, kde se setkal se svými bratry. Od prezidenta Edvarda Beneše převzal Československý válečný kříž a přednostním právem získal hospodářskou usedlost v Očíhově nedaleko Podbořan. V 50. letech bylo jeho hospodářství zkolektivizováno a začleněno pod jednotné zemědělské družstvo. Pamětník až do své penze pracoval jako zootechnik. Po uplynutí šedesáti let od jeho válečného zranění mu při rentgenu plic byly nalezeny další tři střepiny z minometného granátu. V době natáčení rozhovoru (2005) žil v Podbořanech. Zemřel 27. července 2009.