Mrzí mě, že jsem se víc neptala na minulost
Download image
Růžena Pavlíková, roz. Kolitschová, se narodila 26. února 1940 v Abertamech v sudetoněmecké oblasti na Karlovarsku. Růženin vstup do života provázela tragédie: maminka Anna, roz. Löfflerová, při porodu zemřela, otec Moritz Kolitsch, kožařský dělník, toho času sloužil na frontě ve wehrmachtu. Růženy a její o čtyři roky starší sestry Helgy se ujal bezdětný manželský pár Aloisie a Antonín Habrechtovi z Abertam, též rukavičkáři. Ti už měli v pěstounské péči Emmu, německou dívku o 12 let starší než byla Růžena. Otec zůstal po válce v Německu a o dcery se nepřihlásil. V roce 1946 byli Habrechtovi se svými nevlastními dcerami zařazeni do posledního odsunu do Německa a strávili několik dní ve sběrném táboře v Nejdku. Transport se ale nakonec neuskutečnil a rodina se vrátila do Abertam. Už po několika týdnech je ale čekalo nucené vystěhování - se dvěma kufry odcestovali do českého vnitrozemí na statek ve Zhoři u Rakovníka. Měli k dispozici jednu místnost. Krátce po příjezdu zemřela Aloisina nemohoucí matka, kterou nucený odjezd z domova vyčerpal. Růžena nastoupila v roce 1947 do první třídy v Krakovci u Zhoře a začala se učit česky. V roce 1951 u pěstounky Aloisie propukla rakovina. Nejstarší Emmě se podařilo dostat ji do nemocnice v Karlových Varech a rodinu do Jáchymova, kde již byla Emma provdána. O rok později Aloisie v Jáchymově zemřela. Růžena od svých 15 let pracovala. Začínala jako chůva u ruské rodiny v Jáchymově, v 16 letech byla pomocnou silou v důlní kuchyni, od 17 let pracovala na šachtě – horníkům vydávala známky a lampy. V roce 1958 poznala na pracovišti v jáchymovských dolech svého muže Jiřího Pavlíka a v roce 1960 se vzali. Vychovali dva syny. Růžena pak ještě pracovala jako telefonistka dalších 12 let v textilní továrně Tosta a posledních 17 let byla recepční v lázních, kde využila znalost němčiny. Se svým biologickým otcem se poprvé setkala v roce 1970, když jí bylo 30 let. Žije s manželem v Ostrově nad Ohří.
