„Potom jsem jela zpátky do Kojetína vlakem a podél železnice, to jsem jela z Kyjova do Moravského Písku, tam jsem přestoupila a z Moravského Písku do Hulína, a podél trati stály tanky a ty byly namířené, na to nezapomenu, ty byly namířené na ty vlaky. Nikdo ve vlaku nemluvil, každý se schoulil do koutka a čekal, co bude. Nikdo si nedovolil, protože jsme byli upozorněni neotvírat okna, neprovokovat, abychom se chovali slušně. Tak jsem ve zdraví přijela domů. V Kojetíně vojáci jezdili po městě, tam se přehazovaly směrovky, co mohli, udělali, všechno naruby naši lidi, aby [vojáci] zabloudili. Tam byli mladí chlapci, kteří si myslím… Pamatuju si, že stál na rozcestí chlapec, jestli měl šestnáct osmnáct let, a tak hrozně plakal a prosil o jídlo.“
„Naše maminka plakala a já říkám: ˏMamko, proč pláčete?ˊ A oni mně jenom řekli, nejmenovali, ale řekli: ˏNo byla tu jedna paní a řekli, že děti Novákovy nesmí mít vyznamenání.ˊ Takže my jsme mohli dělat, co jsme chtěli, vyvolali nás dva, ten měl za jedna za dvě a Novákovi za tři. Nikdy jsme vyznamenání [mít nemohli[, to bylo řečeno.“
„U nás se scházeli kněží a hodně lidí večer, o čemž se nesmělo mluvit. Jenom si vzpomínám, že nás vždycky poslali brzy o šesté hodině spát a v kuchyni byl velký šelest a moc hlasů jsme slyšeli. Jednou jsem si dovolila jít na záchod, a to jsem dostala na zadek, na holou, od pana doktora Hýžďala, protože jsem viděla, že je plná kuchyň a na stole byl psací stroj, což jsme nevěděli, že doma bylo. Vždycky se přenášel, to jsem si všimla coby dítě, přenášela ho maminka ze skříně do prádla, do koše s vypraným prádlem nebo do spížky. Nesměli jsme nikdy nikde říct, kdo u nás byl, kdo se u nás zastavil nebo o čem se mluvilo.“
Rodiče nás naučili dělat a modlit se
Marie Pelikánová se narodila 29. března 1949 v Kojetíně. Její rodina byla nábožensky založená. V dětství byla svědkem tajných setkání kněží v jejich domě. Otec Klement Novák ztratil práci, rodinu živila matka. Marie a její sourozenci ze stejného důvodu zažívali ústrky ve škole a bylo jim znemožněno další studium. Okupaci v roce 1968 zažila také na Moravě.
