Václav Petr

„Mám na to vzpomínku velkou, protože jsme akorát na kurtu dohráli tenisový turnaj, vždycky jsme to zapili. Tak jsme to tehdy také zapili a najednou byla zpráva, že tady jsou Rusové. To je vzpomínka úplně děsná. Nikdo nic nevěděl. Nevím, možná jsem byl hloupý, ale druhý den jsem jel do práce. Oni nás vyloženě okupovali a já normálně jel do práce. Protože nikdo nevěděl, co se děje, nebyly žádné informace. Vzpomínám na to jako na jeden z nejhorších dnů v mém životě. Nebylo to nic, co by jakýkoli člověk mohl schvalovat.“

„Za války jsme se odstěhovali do Srbska, kde jsme měli zděnou chatu. Měla sklep i první patro, malá chata, deset krát deset metrů. Vedle byla taková super vila. Přijela tam německá organizace a Němci to Srbsko u Berouna ovládli. Zřejmě tam chtěli těžit, jsou tam dva lomy. Část posádky zůstala s veliteli, kteří se ubytovali na takovém zámečku, je u závor, když se jede Srbskem z Tetína dolů. Podle frček, které měli na rameni, bylo vidět, že ti s větším počtem frček byli ve vile a chaty obsadili ti, kteří jich měli méně. My jsme bydleli ve sklepě, oni nad námi. Zajímavé je, že jak bylo vše, co Němci dělali, špatné, tak ti, kteří tam dva tři roky bydleli, měli děti a byli to celkem normální lidi. Kdyby asi někdo písknul, vzali by pušku a šli nás zastřelit, ale jinak se nechovali jako vládci Evropy. Takže to prošlo, ten náš pobyt.“