profesor PhDr. Tomáš Petráček , Th.D.
* 1972
-
„Když jsem skončil tato studia v roce 1999, tak jsem chtěl vstoupit do semináře, což jsem chtěl vstoupit už na začátku devadesátých let. Už v roce 1992 jsem se hlásil do jezuitského řádu, ale protože jsem byl hodně nemocný, čtyři roky nemocný, a nevěděl jsem, jak na tom zdravotně budu, tak jsem nejdřív dostudoval filozofickou fakultu a potom, abych si ověřil, že moje zdraví je dostatečně stabilní... potom jsem se teda rozhodl, že půjdu do kněžského semináře, jenže ta diplomka byla natolik zajímavá, že mě požádali z vedení ústavu, jestli to nechci dělat ještě jako postgraduální studium. Takže rok jsem se potom ještě věnoval jenom tomu postgraduálnímu studiu a potom v roce 2000 jsem nastoupil do kněžského semináře.“
-
„Já jsem teda dětství a mládí neprožíval nějak... já nevím, čím to bylo, jestli nějakou zvýšenou citlivostí, pro mě třeba komunistická základní škola byla peklo, do značné míry. Já jsem to tam jako nesnášel, ten dril, takovou bezduchost. A to jsme ještě vlastně měli dobrý učitelky, to nebylo nějak špatné. Stejně ale mně z toho režimu bylo až fyzicky špatně. Nebo z té atmosféry ve společnosti. Takového toho všeobecného pokrytectví, teď ty milicionáři do toho, ty rituály na připomínku říjnové revoluce, kdy jsme museli chodit k těm hrobům rudoarmějců, a všechny tyto věci... když člověk věděl, že to je nějaký ten systém, systém lži.“
-
„Ten rozpor mezi tím oficiálním výkladem historie a tou oficiální ideologií, kterou do nás hustili ve škole a kterou jsme neustále vnímali z normalizační televize, kde bylo každý týden minimálně několik válečných filmů, aby nám připomínaly, za co máme být vděčni Sovětskému svazu. Já na to vzpomínám až trošku traumaticky, protože jak tam byly neustále ty filmy o odboji, o rezistenci, tak jedno z takových mých traumat celého dětství bylo, že jsem se připravoval na to, že až mě nějaké to gestapo zatkne a začnou mě mučit, začnou mi vrážet špendlíky pod nehty a strhávat nehty, tak nesmím za žádnou cenu prozradit své kamarády z odboje, a vlastně jsem se na to pořád připravoval. Pořád jsem si nebyl jistý, jestli v tento klíčový okamžik neselžu. Dneska to bude lidem připadat jako bizarní, ale aspoň já jsem to takto prožíval.“
-
Full recordings
-
Hradec Králové, 18.10.2019
(audio)
duration: 01:00:21
-
Hradec Králové, 13.12.2019
(audio)
duration: 01:47:47
Full recordings are available only for logged users.
Usilujme o to žít, jako bychom měli zítra zemřít
Tomáš Petráček se narodil 18. května 1972 v Hořicích. Od dětství se zajímal o historii. Navštěvoval vlastivědný spolek. Už během studia na gymnáziu v Hořicích v letech 1986-1990 se věnoval odborné studentské práci v oboru historie a archeologie. Jako student maturitního ročníku zažil sametovou revoluci a stal se členem stávkového výboru. Vystudoval historii a antropologii na Karlově univerzitě. V roce 2000 vstoupil do kněžského semináře a v roce 2005 byl vysvěcen na kněze. Působí jako vysokoškolský kaplan v Hradci Králové, dále jako pedagog na Univerzitě Karlově a na Univerzitě Hradec Králové. Je postulátorem pátera Josefa Toufara. V prosinci 2019 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy.
