Ing., CSc Huu Uyen Pham

„Jeden z důvodů proč překládáme je to, že o čem tam psal [Václav Havel], tak pořád je to docela aktuální ve Vietnamu. Dnes vietnamský disent bojuje podobným způsobem. To znamená stavět (na) naplnění smluv a dohod a zákonů, které režim formálně deklaroval, aby před světem vypadal jako normální. Ve skutečnosti tím pohledávají a nikdy neplnili. Takže tahle strategie tam platí také. Havel je tam strašně známý a i Charta.“

„Pravdou je, že na jednu stranu tato komunita, i když žije tady ve svobodné zemi a veškerá práva má zajištěna, prakticky není svobodná. Ten důvod je jednoduchý, protože asi 85 % má pořád vietnamské občanství. Režim má páku na lidi. I na nás – české občany vietnamského původu – má taky určité nástroje. Pořád tam máme většinu rodinu a potřebu je navštěvovat. Takže v tomhle mají výhodu. Ale průměr je horší v tom smyslu, že tady Vietnamci možná podporují režim více než lidi ve Vietnamu.“

„Jak jsem řekl, žili jsme u moře a bombardování nebylo nasměrované na vesnice, ale na města ve vnitrozemí. Takže jsme jako děti pozorovaly letadla a seděly a tipovaly, na jaké město letí a kam shodí bomby. Ze začátku jsme měly instrukce, že když slyšíme poplach, tak se všichni musíme schovat do příkopu, ale pak jsme si na to zvykly. Pak už se se prakticky nikdo nikdy neschovával a jen pozoroval ve dne i v noci. Člověk si na to prostě zvykl. Až po ukončení války, možná je to dané věkem, tak člověk začne promýšlet důsledky... Zajímavé je, že když válka zuřila, tak nám to nepřipadalo tak strašné.“