The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing., CSc Huu Uyen Pham (* 1962)

• narozen 1. dubna 1962 v Severním Vietnamu

• jeho dětství ovlivnila válka ve Vietnamu

• v roce 1980 získal vládní stipendium a vycestoval do Československa

• nastoupil ke studiu na ČVUT

• ve Výzkumném ústavu matematických strojů se seznámil s československými disidenty

• po roce 1989 vydával časopisy kritizující stávající pol. režim ve Vietnamu

• získal azyl a posléze občanství v České republice

• v roce 2000 založil organizaci Van Lang

Pham Huu Uyen se narodil 1. dubna 1962 v Severním Vietnamu. Byly mu dva roky a čtyři měsíce, když Američané vstoupili do vietnamského konfliktu. „Bombardování nebylo nasměrováno na vesnice, ale na města ve vnitrozemí, takže jsme jako děti pozorovaly letadla, seděly a tipovaly, na jaké město letí a kam všude shodí bomby. Zajímavé na válce bylo, že když jsme ji prožívali na vlastní kůži, tak nebyla tak strašná, jako když skončila,“ říká.

Cesta z Vietnamu do socialistického Československa

V Severním Vietnamu ale komunisté zvítězili už v roce 1945. Hlídali si, kdo je přítelem a nepřítelem země. Pham Huu Uyen se úspěšně dostal na gymnázium a mířil ke studiu na vysoké škole. Pokud student dosahoval dobrých výsledků a jeho kádrový původ nebyl zrazující, mohl se přihlásit ke studiu v zahraničí. A tak se Pham Huu Uyen za pomoci vládního stipendia dostal v roce 1980 do Československa, kde studoval na ČVUT. „Přišel jsem se podívat na tabulku a viděl své jméno na seznamu do Československa. Musím přiznat, že se mi zprvu nechtělo. Neměli jsme o zemi totiž prakticky žádné informace a neviděli jsme rozdíl mezi NDR, ČSSR nebo Bulharskem,“ vysvětluje pamětník. Ke studiu do zahraničí odcházelo z Vietnamu každoročně kolem dvou tisíc studentů. Více jak polovina z nich studovala v Sovětském svazu, zbytek pak mířil do Polska, Maďarska nebo právě do Československa.

Vládnoucí komunistická strana ve Vietnamu se vážně obávala o své studenty v Československu, aby se po stránce kulturní a politické i mravní nijak nezkazili. „Československo bylo u nás často vnímáno dost svobodně a evropsky. Od předchozí generace jsem slyšel, že v Československu pro ně platilo nařízení, že nemohli jen tak někam jít s Čechem ve dvojici. Musel tomu být přítomen další svědek. Takové nařízení údajně platilo až do roku 1979,“ dodává Pham Huu Uyen.

Šokoval jsem chartisty

Jeden z kamarádů mu zařídil praxi ve Výzkumném ústavu matematických strojů (VÚMS). Neměl téměř žádné kontakty a známosti, a tak byl samozřejmě rád za takovou práci. Až později zjistil, že VÚMS byla líheň „protistátních živlů“. Poznal tu například Václava Trojana – syna slavného skladatele, který se stal jeho nejlepším přítelem, a spolu s ním jezdil na setkání chartistů. Tam poslouchal rozhlasové vysíláni Hlasu Ameriky a skrz kancelářské šuplíky se seznamoval se samizdatem. Kategoricky odmítal vstoupit do svazáckých organizací – chartisty tím překvapil a vysvětluje proč:  „Měli zkušenost s předchozími studenty z Vietnamu, se kterými prý nebyla řeč. Ale u mě byli údajně šokováni podobným názorem, který měli oni.“

Pham Huu Uyenovi nabídli, aby vstoupil do pionýrské organizace. To odmítal z jiného než programového postoje KSČ, protivné mu byly hlavně stejnokroje a červené šátky. Do Svazarmu byl vybrán jako jeden z prvních a vstup tam také odmítal, protože jako náctiletý kluk nechtěl sedět na schůzích, když se právě venku hrál fotbal. Jenže nevstoupení do svazácké organizace znamenalo stop v jeho studiích. „Dodnes jsem vděčný třídnímu učiteli. Všichni tehdy pochopili, že jestli nás do Svazarmu nevezmou, tak je to velký zásah do naší budoucnosti. Takže nakonec jsme jako jedni z posledních vstoupili.“

Pohled od chartisty zaslaný na politické školení

Tehdejší podmínkou k získání aspirantury (dnešní PhD.) byla pro všechny vitnamské zahraniční studenty účast na tříměsíčním politickém školení ve Vietnamu. Kdysi se nijak nelišili, z různých zemí ale po pěti letech přijely úplně rozdílné skupiny lidí. Během prvního dopoledne se sami roztřídili kopírujíce věrně hostitelské země – studenti z východoevropských republik školení vnímali jako nutné zlo, neměli důvěru v systém, na komunistické ideály pohlíželi notně skepticky; ale studenti ze Sovětského svazu zapáleně a vážně debatovali. Pro Phama Huu Uyena to byl šok. Stačilo několik let v Československu, a zatímco někteří jeho vrstevníci zaníceně diskutovali o komunistických ideálech, jemu přišel pohled od chartisty Václava Trojana.

Popřekvapení z Čechoslováků a poté ze sovětifikovaných Vietnamců se Pham Huu Uyen seznámil s jedním kubánským stipendistou, Matheusem. A role se obrátily. Ve Vietnamu jim říkali, že právě Kubánci jsou teprve ti praví revolucionáři. V televizi zrovna běželo hokejové utkání týmu Sovětského svazu proti Kanadě. Když Kanaďan fauloval sovětského hráče, rozkřičel se Kubánec a skákal radostí. Propagandistický obrázek o komunistickém zahraničí se mu opět zhroutil. „Pak se ukázalo, že je to zase úplně podobné, že to není pravda, že tomu věří. Navenek se musí tvářit, že tomu věří. Ale ten systém dřív nebo později donutí lidi ke stejnému závěru,“ vzpomíná pamětník.

Listopadová tečka za osmdesátými léty

Události roku 1989 prožíval Pham Huu Uyen v Praze. „Tehdy to bylo pro mě něco ohromného! Když bylo na Václaváku tolik lidí, a pak na Letné – nic takového si člověk nemyslel, že může přijít, a pro mě to byl jeden z nejúžasnějších zážitků.“ Vietnamci v Čechách se radovali a věřili, že brzy se totéž odehraje i v jejich rodné zemi. To se však dodnes nestalo.

Pham Huu Uyen v roce 1990 vydával spolu s vietnamskými studenty několik časopisů ve vietnamštině pro zdejší komunitu. Překládali jak zprávy o Česku, tak literaturu zakázanou ve Vietnamu. Psali články a kritizovali politický režim v jejich rodné zemi. S výrobou jim pomáhali lidé z magazínu Respekt, kteří měli zkušenosti s ilegálním samizdatem. Právě tehdy se Pham Huu Uyen spřátelil i s novinářem a spisovatelem Jáchymem Topolem.

Disent ve Vietnamu bojuje podobným způsobem jako kdysi ten československý

Vietnamská ambasáda se pokoušela Phama Huu Uyena navrátit zpět do Vietnamu – tak se stal politickým uprchlíkem. Žádat o azyl v Československu bylo tehdy snadné a později získal české občanství. Ambasáda Vietnamské socialistické republiky ale znovu vypracovala způsob, jak komunitu v Čechách kontrolovat. Skrze pasy, hrozby zákazu vstupu do země, skrze příbuzné ve Vietnamu, propagandu. Silně se ozývá jakási „vietostalgie.“ Komunistický režim podporují z Čech mladí Vietnamci – a dálkově vstupují do tamějšího Svazu mládeže. V roce 2000 proto Pham Huu Uyen s přáteli založil občanské sdružení Van Lang na podporu „principů občanské společnosti ve vietnamské komunitě“. Aparát ve Vietnamu zůstal stejný – a lidé mají onen stejný, zelinářský, strach: „Někteří studenti nám říkali, že je rodiče varovali, aby se s naším sdružením nekamarádili a nepřidali se k nám, protože by oni mohli mít problém ve Vietnamu. Na jedné straně ten strach chápu, ale myslím, že když se tomu člověk postaví ve větším měřítku, tak si nikdo nic netroufne,“ soudí pamětník.

V roce 2014 také pomáhali přeložit a tajně ve Vietnamu vydat pět Havlových esejů. Devět výtisků propašovali zpětně do České republiky. „Dnešní disent ve Vietnamu bojuje podobným způsobem jako tehdy disent v Československu. Havel i Charta 77 jsou ve Vietnamu známí. Tuším, že v roce 1986 byla ve Vietnamu snaha ustanovit podobné uskupení. Státní policie je ale pozatýkala a našla u nich zprávy o Chartě 77.“