Špacíroval s mámou. Pak to bouchlo a za minutu doběhli k Heydrichovi
Jaroslav Pišoft se narodil 8. května 1937 v Praze, otec Jaroslav pracoval v dopravním podniku jako účetní, matka Bohumila byla v domácnosti. Jaroslav neměl sourozence. V květnu roku 1942 se vracel s maminkou z nákupu v Libni, když uslyšeli velkou ránu. Nacházeli se zhruba dvě stě metrů od místa, kde parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš provedli 27. května 1942 úspěšný atentát na Reinharda Heydricha. K autu zasaženému bombou se dostali asi jednu minutu po atentátu. Tehdy pětiletý Jaroslav si zapamatoval některé útržky z událostí, které se odehrávaly bezprostředně po útoku parašutistů na Heydricha. Jeho maminka odvezla na nedalekou benzinovou stanici kolo, o němž se později domnívala, že mělo posloužit jednomu z parašutistů k útěku. Hned po atentátu přestěhovali rodiče Jaroslava ke strýčkovi do Zbečna, aby o atentátu nikde nevyprávěl a nepřivedl někoho do nebezpečí. Maminku poslali četníci k výslechu na gestapo, německá tajná policie ale označila její výpověď za nevěrohodnou a propustila ji. Rodina se bez problémů dožila konce války. V roce 1949 pamětníkovi zemřel otec. Jaroslav vystudoval střední školu a celý život pracoval v pražském dopravním podniku. Oženil se a narodila se mu jedna dcera. V době invaze vojsk Varšavské smlouvy (21. srpna 1968) bydlel na Václavském náměstí u Opletalovy ulice. Pamatuje si sovětské tanky nebo explozi dělostřeleckého granátu, který prorazil střechu jejich domu. Kus střepiny si uschoval doma jako suvenýr. Během normalizace mu bránilo v povýšení v dopravním podniku to, že nebyl členem KSČ. Sametovou revoluci přivítal, život po listopadu 1989 považoval za svobodnější než před ním. V roce 2020 žil v Praze.
