Neušli jsme deset kroků, aby se s otcem někdo nezastavil
Download image
Zdena Plesarová, rozená Bubílková, přišla na svět 14. června 1947 ve Zlíně jako druhé dítě rodičů Marie a Vojtěcha Bubílkových. Její otec, speciální pedagog a důstojník letectva v záloze pocházející z Bystřice pod Hostýnem, odešel na sklonku roku 1939 do zahraničí. Po různých peripetiích skončil v roce 1940 v Anglii, kde působil v 311. bombardovací peruti RAF. Za otcovy nepřítomnosti se Zdenina matka a bratr Jaromír (*1932) skrývali. Roku 1944 se matka po naléhání rodiny přihlásila gestapu a byla asi tři měsíce vězněna ve Svatobořicích. Nikdo o otci neměl celou druhou světovou válku žádné zprávy, ani on od nich. V dubnu roku 1945 byl otec převeden do Norska a v rámci programu SHAEF organizoval repatriaci československých občanů do vlasti. Sám se definitivně vrátil až na podzim roku 1946. Znovu spojená rodina se brzy rozrostla o malou Zdenu. Manželství ale šestiletou rozlukou hodně utrpělo a otec od rodiny po pár letech odešel. Zdena s matkou a již dospělým bratrem přesto ještě několik roků žili v armádním činžovním domě v Praze-Karlíně. Po otcově propuštění z vojska roku 1952 jim velký byt rozdělili a druhou polovinu získala jiná rodina. Asi roku 1957 se Zdena s maminkou přestěhovaly do vily v Bystřici pod Hostýnem, kde dříve, před válkou, manželé žili. Zdena absolvovala střední všeobecně vzdělávací školu, ale na další studium nebyly prostředky. Nastoupila tedy do zaměstnání a postupně si dálkově doplnila kvalifikaci speciální pedagožky a působila ve zvláštní škole v Bystřici pod Hostýnem. V pozdějším věku až do odchodu do důchodu vedla ve Chvalčově arteterapeutický ateliér Domova pro osoby se zdravotním postižením Javorník (DZP Javorník). Vydala se v podstatě v otcových šlépějích – Vojtěch Bubílek od roku 1954 působil jako ředitel řady nově vznikajících speciálních škol, např. v Odrách, Melči, Josefově Dole nebo Praze. Roku 1964 byl vyrozuměn o důvodech svého propuštění z armády (údajně z preventivních důvodů, které byly shledány nedůvodnými) a následně rehabilitován. Brzy nato byl jmenován pražským krajským inspektorem speciálního školství a roku 1966 obdržel vyznamenání Zasloužilý učitel. Vojtěch Bubílek zemřel roku 1993 ve věku devadesáti let. Jeho pozůstalost opatruje Zdeny neteř, Zuzana Kohoutová. Zdena žije dál v rodinné vile v Bystřici pod Hostýnem.
