Marie Poláková

„Politický procesy jako takový jsem nevnímala, ale fakt je, že rodina v té době měla poměrně dost problémů, protože zavřeli nám strejdu. Toho přišli sebrat někdy večer. Přišli takoví ti v těch kožených kabátech a s kloboukama. Toho sebrali. A dědečkovi sebrali... jak se tomu říká, kde jsou pacienti, ne nemocnice, office, teď si nemůžu vzpomenout.“ – „Ordinace?“ – „Ordinace. Sebrali mu ordinaci, kterou měl na Ovocném trhu.“

„Já, když jsem tam byla poprvé, tak mi nabídli, že mě tam nechají rok studovat, abych se to naučila, abych s nimi tam pracovala. Já jsem odjela do Washingtonu na ambasádu, aby mi prodloužili vízum, a oni mi to neprodloužili. Takže já jsem se musela vrátit, ale měla jsem ještě nějakou dobu na to, abych sehnala manžela. Protože jsem to chtěla udělat legálně, tak jsem musela shánět někoho, kdo by si mě vzal. Jestli jste někdo viděli film Green Card, tak něco trošku podobného. Byla jsem na největším sokolnickém sletu, který byl v Alamose, což je stát Colorado. Tam bylo asi čtyři sta sokolníků, a protože já jsem pro ně byla exot z komunistického Československa, samozřejmě, tak mě vyzvali, abych pronesla něco. Tak jsem pronesla: ‚A kdo byste si mě vzal?‘ Z toho byla strašná legrace, ale pak jsem v Chicagu navštívila jedny známé a jejich známý si mě byl ochotný za peníze vzít. Musel přiletět do Čech, vzít si mě tady v Praze. V té době jsem dojila krávy, to nikdo nevěděl, že to je fingovaná svatba.“