Dnes vidím jen výhody, které sametová revoluce přinesla. Můžu si pracovat, jak chci, můžu i nepracovat. To tenkrát nešlo
Lékař a sportovec Lukáš Pollert se narodil 24. března 1970 v Praze. Podle svých slov vyrůstal Lukáš Pollert v prostředí, kde se poslouchaly zakázané rozhlasové stanice Hlas Ameriky či Svobodná Evropa a četly se komunistickým režimem proskribované knihy. Otec byl vědeckým pracovníkem, matka laborantkou. On sám vystudoval medicínu a dnes pracuje v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích a ve Fakultní nemocnici Motol. Do povědomí široké veřejnosti se zapsal především jako úspěšný sportovec. V roce 1992 získal zlatou medaili ve vodním slalomu na Letních olympijských hrách v Barceloně, o čtyři roky později si z Atlanty odnesl stříbro. Přelomový rok 1989 zastihl tehdy devatenáctiletého Lukáše Pollerta v druhém ročníku lékařské fakulty. Účastnil se protirežimních demonstrací, které v Praze probíhaly od roku 1988, podepsal výzvu Několik vět. Za šíření této petice mu reálně hrozilo vyloučení ze studia, přišel však 17. listopad a pád komunistické diktatury. Lukáš Pollert se manifestace studentů na Albertově aktivně zúčastnil, po brutálním potlačení demonstrace a vyhlášení studentské stávky se stal členem stávkového výboru. Na tehdejší události dnes vzpomíná jako na „pěkný čas se zvláštní atmosférou”. Dnes se MUDr. Lukáš Pollert kromě své lékařské profese věnuje komunální politice ve své domovské Praze 6.