Doc. RNDr., Csc. Lubomír Pospíšil

* 1941

  • „Táta pracoval ve spořitelně a v 58. roce, když jsem byl přijat na vysokou školu, byla ta pověstná čistka ‚sedmdesát tisíc lidí do průmyslu‘. Jeden týden mně přišlo, že jsem přijat na vysokou školu, a druhý týden tátu vyhodili ‚z důvodu boje s třídním nepřítelem‘. Táta napsal odvolání, že není třídní nepřítel, že se vždy živil prací, aby tedy byl uveden jiný důvod jeho propuštění. Nejdříve dostal místo v Uhelných skladech ve Slaném, tam byl krátce, potom v Kamenouhelných dolech Kladno. To se mu nakonec stalo osudným. Byl na nějakém školení, kde dostal silnou chřipku, a protože mu v účtárně stála práce, zdržel se tam ze soboty na neděli, což někdy dělal, že v práci přespal, takže jsme ho ani nesháněli. Jenomže měl záchvat bronchitidy, zřejmě se asi dusil. O půlnoci vystoupil z posledního autobusu na Smečně a mezi Smečnem a Slaným ho našli mrtvého. Bylo to 4. 3. 1962 večer. Táta se také angažoval ve slánském autoklubu. V té době se stavěla plochá dráha, otec dělal hlavního pokladníka, staral se o veškeré finance autoklubu. Zřejmě byl oblíbeným. Při jeho pohřbu, byl to poslední pohřeb od sv. Gotharda, plochodrážníci objeli kolo a stáli stafáž před kostelem. Na náměstí nechali rozsvícená auta, rakev byla vypravena na hřbitov koňským spřežením. Tak to byl život mého táty.“

  • „Po roce 48, protože děda byl takový třídní nepřítel, hrozilo nám vystěhování. Bydleli jsme v takovém dvojdomě, jehož druhá půlka patřila paní Votavové. Měla i dílničku na kola. Později se z její dílny stala Včela, která sídlila u nádraží a vyráběla jízdní kola. Takže paní Votavovou, protože byla kapitalistka, vystěhovali a dům sebrali a udělali z něj služebnu StB. Nás nakonec nevystěhovali, ale nařídili uvolnit v domě jedno patro pro byt náčelníka StB, protože musel mít byt blízko služebny. U nás se poslouchal Londýn a Svobodná Evropa, a o patro výš bydlel náčelník StB. Jmenoval se Černý a byl neuvěřitelně protivný, v našem domě pobyl rok, pak někam povýšil. Byl velice protivný, řekl, že na ústřední topení nebude platit, protože dělnická třída také nemá ústřední topení. My jsme vlastně všichni žili kolem klubek v kuchyni, kde byl nemocný děda, babička, matka, já jsem v rohu psal úkoly a táta tam čistil ten poklad. Pamatuji se, že tam měl velké skleněné mísy s kyselinou a tam to leptal, do toho ženské vařily, já psal úkoly, pak mě naučil dělat dokumentaci. Přes průklepový papír se obrácenou tužkou jezdilo po minci, aby se jako ‚ofotografovala‘. Byt jsme zpátky devatenáct let nedostali. Po veliteli StB k nám přišel další člen od policie, pan Landa. To byla slušná rodina, jeho dcery si k nám chodily hrát. Když se vystěhovali, bydlela u nás paní Vaníčková. Vaníčkovi si koupili u plovárny dům, aby se do něho dostali, dohodli jsme se s nimi, že jim dáme soudní výpověď. Když jsem se oženil, dva roky jsme bydleli v mansardě, než se byt uvolnil. Tak to je historie našeho domu.“

  • Full recordings
  • 1

    Vlastivědné muzeum ve Slaném, 28.05.2015

    (audio)
    duration: 12:46
Full recordings are available only for logged users.

Láska k rodině, práci a klasické hudbě všech staletí

LubosP.jpg (historic)
Doc. RNDr., Csc. Lubomír Pospíšil
photo: Z majetku pamětníka

Doc. RNDr. Lubomír Pospíšil, CSc., se narodil 26. ledna 1941 ve Slaném. Zde absolvoval základní i střední školu a v roce 1958 zde na jedenáctileté střední škole maturoval s vyznamenáním. V roce 1963 ukončil katedru fyzikální chemie na Univerzitě Karlově v Praze a Polarografický institut. V letech 1968-1970 absolvoval postdoktorandská studia s Bobem de Levie na Georgetown University. Po návratu do Československa byl zbaven vedení skupiny. Toto omezení trvalo až do roku 1989. Povoláním je fyzikální chemik v Ústavu Jaroslava Heyrovského AV ČR v Praze. Jeho zálibou je horolezectví od pískovců přes Tatry, Alpy až po Himálaj. Mezi další záliby patří krásná hudba, aktivně se od roku 1978 věnuje hře na kontrabas v orchestru města Kladna a od roku 1974 je varhaníkem v kostele sv. Gotharda ve Slaném.