Eva Potměšilová

* 1960

  • "Víte, ono to bylo tak, že když člověk chtěl na sbor, v tom prostředí, uspořádat třeba jenom hloupej koncert, jo, nebo nějakou přednášku, tak si o to musel požádat okresního církevního tajemníka a dostat rozítko. A to on vždycky přišel a zkoumal a co že to je, a není to příliš jako zaměřené proti... Takže pořád jako člověk v tom žil, ale to tak bylo."

  • "Zas na druhou stranu, víte, já si říkám, že ty církve, že není úplně od věci, že jsou různé církve, protože lidi jsou různý. Já třeba, moje zbožnost by byla problémem u metodistů nebo u adventistů, jo. Já jsem nohama na zemi prostě, nejsem nějak, že bych svou víru dávala nějak moc okatě najevo, není mi to prostě vlastní, zpívat haleluja, ale jsou lidi, který prostě potřebujou ten navenek to dát. Takže každá církev, si myslím, že tady má své místo, a je dobře, že nějaká ta ekumena, ta spolupráce, funguje."

  • "Vlastně v tom 89. se mi to vracelo a vzpomínala jsem na to, jak v Ledčicích byla taková stará fara, takový točitý schody, a v tom 21. srpna, že jo – u nás byl bratránek, o rok starší, my jsme měli okna do ulice a teď tam jely ty tanky a bratránek říkal: Hele, vojáci, pojď se podívat! A tak jsme běželi dolů a proti mně šla ta maminka a plakala a říkala: Ale to přijeli Rusové a oni nás zabrali. Takže tohle všechno mně se v podstatě vždycky vybaví. A ten 89. byl úžasnej…"

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 30.04.2019

    (audio)
    duration: 59:32
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

I učitelství je služba lidem

Eva Potměšilová
Eva Potměšilová
photo: Post Bellum

Eva Potměšilová se narodila 10. června 1960 v Kaplici v jižních Čechách, kde v té době působil její tatínek jako evangelický farář. Rodina přesídlila do Ledčic v Podřipsku a pak do Litoměřic. Přála si být učitelkou, ale protože to s kádrovým profilem dcery duchovního nebylo možné, krátce pracovala jako prodavačka v evangelickém knihkupectví Kalich a poté vystudovala teologii. Na teologické fakultě čelila už v prvním ročníku nátlaku StB ke spolupráci. V letech 1988 - 1997 byla farářkou I. Žižkovského českobratrského sboru v Praze. Během své služby se zasadila především o rekonstrukci Betlémské kaple v Prokopově ulici a věnovala se práci s mládeží. V roce 1997 z osobních důvodu na pozici farářky rezignovala a nastoupila nejdříve jako družinářka a posléze jako učitelka tělocviku a přírodovědy na ZŠ Cimburkova. Během zaměstnání vystudovala pedagogickou fakultu a na škole působí dodnes (2019) s aprobací náboženství - informatika.