Jaromír Prach

„Jeli jsme na Sázavu a tam jsme přišli k jednomu ohni. A tam jsme si udělali večeři a ráno jsme se probouzeli a byl tam nějaký bláznivý kluk, který si říkal Šerif Pedro. A ten do nás začal kopat a začal říkat: ‚Vstávejte, volové, vstávejte, medvědi, Rusáci nás přepadli!‘ A my jsme říkali: ‚Pedro, nech toho! Prosím tě, nedělej tady takový alotrie.‘ A on: ‚Fakt! Opravdu, Rusáci nás přepadli!‘ A teď jsme viděli, že se kluci všichni balí, tam nás bylo takhle víc osad, tak jsme se sbalili taky a šli jsme. A najednou jsme přišli do takový chatový oblasti a tam už ty vzrušený hlasy. Rozhlas, že se tam střílí, že jsou už i mrtví a tohleto… Poslouchali chataři z rádií, už se taky pakovali a odjížděli domů. Teď jsme zůstali koukat… Já tam byl ve vojenským, tak jsem řekl klukovi: ‚Víš co?‘ – on měl takový hasičský sako – ‚Dej mi to hasičský sako a vem si to moje zelený. A já musím domů do posádky, kdyby něco bylo.‘ Protože já měl vlastně dovolenou. Tak jsme přijeli domů, museli jsme jet až… A to jsme opravdu už potkávali ruský tanky, že jezdí už po silnicích. A dostávali jsme se potom zpátky až někudy na Ražice, na Tábor. Já jsem jel jen s jedním kamarádem, ten jel se mnou, ostatní, že pojedou přes Prahu, že to chtějí vidět. Já říkal: ‚Kluci, neblbněte, nejezděte tam, vždyť slyšíte, že se tam střílí.‘ – ‚Ne, ne, my se tam pojedeme podívat!‘“

„Tábor byl zase postavený stejně, zase jsme tam měli tu bránu, zase jsme tam měli tu věž, špačkárnu, všechno to bylo úplně stejný. Ohňový kruh, křesla, totemy… No, a potom zase přišla sprcha s totemama. Že nesmíme dělat totemy na táboře. Tak zase – budou jezdit kontroly, tak nebudeme dělat totemy, tam si uděláme samorosty. ‚Najděte nějaký vývrat, aby to mělo dva rohy, udělejte z toho nějakýho kozla, obarvěte to drobet a hotovo…‘ Přijela kontrola – ‚Jak to, že máš totemy?‘ – ‚To nejsou totemy, to jsou samorosty, to je výtvarný umění! To dělaly děti v rámci výtvarnýho umění!‘ Všechno se to muselo nějakým způsobem umět. Já už jsem to říkal šoférovi, když jsme sem jeli, já pro to mám takový názvisko, VSNKZ – Vlk se nažral, koza zůstala celá.“