Marek Pražák

* 1964

  • „Já jsem přišel sedmnáctého domů ze školy a večer, zatímco moje tehdy manželka ležela v posteli, tak jsem si ještě pustil na indickém tranďáku nevím, jestli to byla Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky a tam byly už tehdy ty záznamy, někdo asi něco nahrával z Národní třídy a najednou ten Šmíd, takový ten fiktivní zabitý student a co se tam stalo a tak dále. Potom stávky v divadle, studenti, to už byla sobota. Neděle, takže to už bylo jasný, když jsme přišli v pondělí do školy, tak jsme měli mít hned vojnu. Tak jsme s klukama, co jsme měli mít tu vojensku katedru, šli za těmi našimi pantáty hodnými, co nám říkali: ,Kluci naši, kluci ušatí´ a tak, oni byli takový hodní, uklizení na vysoké škole, vojáci, důstojníci. Takže tam proběhla taková srandovní situace, my jsme říkali: ,My jedeme, jenom jsme vám tady přišli oznámit, že dneska na vojnu nejdeme, my jedeme do Prahy na okupační stávku, protože tam už se stávkuje a oni říkali: ,Kluci, neblbněte, kluci to je průser, slyšeli jste to na Vídni?´ Protože oni čuměli samozřejmě na Vídeň jako každý Zlíňák a Brňáci: ,Slyšeli jste to na Vídni? Oni tam na té Národní třídě okolo Národního divadla křičeli protistátní hesla. Tož neblbněte.´ No tak nás nechali být a my jsme jeli. Správně jako vojáci by nás měli zatknout, dát před vojenský soud, protože my ještě jako vojáci bychom měli exemplární potrestání."

  • „My jako vysoká umělecko průmyslová jsme hodně byli, co se týče té propagandy, takže tam byly tiskařské stoje a tam to jelo, ale bylo to, nebylo nic jisté, bylo to velice dramatické ty první dny a tam byla spousta takových dezinformací, my jsme byli zavření ve škole a najednou byla informace: ,Rychle opusťte školu, tady je vrtulník a policajti se snášejí shora na školu.´ Okolo projely nějaké náklaďáky s těžkooděnci a tímhle způsobem oni chtěli dostat studenty ze školy ven a to se povedlo právě na fildě, protože nějaká holka šla z budky zavolat mamce a tam ty budky byly napíchnuté, takže v tu chvíli, když vzala telefon, tak se tam ozvalo : ,Rychle opusťte školu, jednou tam těžkooděnci.´ Ona to běžela říct do školy, takže všichni vylezli ven, nějací chlapíci zamkli, zabouchli dveře a bylo velice obtížné se potom do té školy dostat zpátky."

  • „V patnácti se ke mně dostala kazeta nějakého chlapíka a pak jsem po letech zjistil, že to byl Sváťa Karásek, a to byly ty super songy, že jo. Say no to the Devil, say no. A tak dále. Takže to jsme se učili na kytaru a nevěděli jsem, kdo to byl. Google nebyl, on pro nás v podstatě jako neexistoval, co se týká jména. Potom ty Krylovy písničky, to jsme také hráli, a také jsme nějak moc netušili, kdo to byl, hlavně že se nám ty písničky líbily. No ale okouzlili mne Sex Pistols a Beatlesáci v patnácti letech, takže jsem samozřejmě, i když jsem byl dlouhovlasý, vypaloval jsem si trička, No Future, nějakou žiletkou pěkně do ruky jsem si zařezal jméno své dívky, cingrlátka na žlutém kabátě po mámě, řetěz od psa na krku a kominíky na nohách, takže mě tam stavěli policajti neustále někde na přechodu, když jsem vyjel z Ostravy do malých měst."

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 06.04.2024

    (audio)
    duration: 28:51
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Olomouc, 29.05.2024

    (audio)
    duration: 02:13:47
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Mysleli jsme si, že jedeme pařit, ale místo toho jsme dělali revoluci

Marek Pražák v 80. letech
Marek Pražák v 80. letech
photo: archiv pamětníka

Marek Pražák se narodil 26. června 1964 v Ostravě. Odmala tíhnul k výtvarnu a již jako dítě navštěvoval lidovou školu umění. Na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti se mu nepodařilo dostat, nastoupil tedy v roce 1979 na ostravské Tallmanovo gymnázium. Bylo to již v době, kdy objevoval svobodomyslný svět mániček a s ním i spojenou kulturu, která jej inspirovala k psaní a skládání vlastních básní a písní. Po roce propadl a zároveň byl ze školy vyloučen. Díky otcově intervenci směl nastoupit na gymnázium v Ostravě-Zábřehu, kde v 80. letech panoval tuhý režim poznamenaný komunistickou ideologií a výchovou. Bylo to období, kdy upadl do depresí a introspekcí, které postupně formovaly jeho estetiku a poetiku. Marek Pražák od svých patnácti let jezdil do Prahy, kde se setkával s undergroundovou komunitou a sám také aktivně vystupoval jako písničkář. Poté, co mu v roce 1986 vyšlo přijetí na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, dostal nabídku zpívat v gottwaldovské (zlínské) alternativně – industriální formaci Svoz řepy. Vedle toho ještě v průběhu dalších let – i po sametové revoluci, působil v dalších kapelách. Dne 20. listopadu 1989 se aktivně jako student zapojil do pražské okupační stávky. Studenti z jeho katedry během revoluce vyráběli, množili a distribuovali informační letáky. Marek fungoval jako spojka mezi klíčovými místy – Ječnou ulicí, divadlem DISK a Laternou Magikou a zároveň se zúčastnil přesvědčování občanů v podnicích či na školách. Vysokoškolský diplom získal v roce 1992 a od té doby žil jako výtvarník na volné noze. Pracoval na projektech České televize, Národního divadla moravskoslezského či brněnského Baletu národního divadla. Je držitelem několika ocenění. V roce 2024 žil v Ostravě.