Marie Prchalová

* 1931

  • „Já jsem měla bratra a bylo mu 22 let a musel do dolů, protože tatínek nebyl jako soudruh a do družstva taky nechtěl jít, tak Fanouš dělal v klavírce. On byl nadanej na hudbu, tak mu koupili domů harmonium, tak on se učil, že pak bude hrát v kostele na varhany. Jenže pak šel do tý klavírky a tam dělali takový aktiv, kdo půjde jako do dolů, a jeho vzali taky. To víte, byl svobodnej a neměl zázemí žádný politický, tak ho vzali do dolů. Šel do dolů a tam taky přišel o život. To bylo nejhorší, co jsem zažila, ten pohřeb potom. Teď to víte, přijeli komunisti, že musí být politický, a že budou hrát Píseň práce na hřbitově. Jenže náš tatínek to nechtěl, on nebyl pro to, tak přišel za ním pan farář, to byl takovej starej pan farář, a říkal mu: ,Helejte se, nechte to bejt.‘ Tak to nechali. Tak zahráli Píseň práce, když ho pochovávali, a bylo to.“

  • „Potom už se dávala dohromady ta družstva, už to takhle, víte, dávali dohromady. Tatínek do toho nechtěl… to víte, než on si pomohl k těm kravičkám a k tomuhle a pak, aby se toho zřekl, to nemohl, tak se toho držel. Jenže potom jsme třeba mlátili, a že jsme nebyli jako se soudruhama, tatínek nebyl, tak jsme museli mlátit jenom po nocích, v noci jenom. Tatínek taky, hospodářství malý, tak chodil ještě do lesa pracovat, víc těch mužských. A jak to dávali dohromady, dohromady a společný, tak byli taky jednou v lese a přišla bouřka. A tam byla taková chata, to ten Schiller tam měl jako chatu, tak do tý chaty si vlezli. A teď udeřilo a náš tatínek povídá: ,Tam už je společnej vejmlat.‘ Že jako ta bouřka, že to tam vymlátilo nějaký obilí. A ten jeden soudruh ho udal a tatínek čtrnáct dní před svátkama před Vánocema musel jít do aresta a tam musel být čtrnáct dní zavřenej za to, že řekl, že tam už je společnej vejmlat.“

  • „V zámku bydlel Schiller, to byl jeho zámek. To byl Němec taky, ale on byl hodnej Němec. Naši měli jenom kravičky, dvě kravičky, žádný velký hospodářství nebylo, koza, prase v chlívku, slepice a jináč jako nic. Tak ten pak Schiller, když byla válka… to víte, naši měli předepsaný dodávky, museli dodávat, co jako na poli se vyrobilo, vytěžilo, a když nebylo, tak ten pan Schiller to za ně dodal. Ten byl hodnej člověk a s tatínkem byli stejně starý, chodili spolu do školy, a když jeho vystěhovali jako Němce po tý válce, tak si potom s tatínkem ještě psali. Dokud byl tatínek živ, až potom umřel, tak ten pan Schiller si psal se mnou.“

  • Full recordings
  • 1

    Jamné, 05.11.2023

    (audio)
    duration: 01:19:13
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Táta odmítal, aby bratrovi hráli na pohřbu Píseň práce

Marie Prchalová během dospívání
Marie Prchalová během dospívání
photo: archiv pamětnice

Marie Prchalová se narodila 19. července 1931 v Jamném u Jihlavy. Po válce se vyučila v textilní škole a pracovala v pletárně. Její otec odmítl vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD) a za to byl krátce vězněn. Její mladší bratr musel nastoupit na práci do dolů, kde zemřel. Marie Prchalová se provdala za kriminalistu, který po roce 1968 odešel z práce a brzy nato zemřel. Když děti vyrostly, tak začala pracovat jako listonoška a prodavačka v Jednotě. Celý život se věnovala ochotnickému divadlu, které secvičovala i s dětmi.