Hana Přikrylová

„Oni mi napsali, že z důvodu kapacity nějaké – nedávno jsem se do toho dívala – nejsem přijata a že doporučují styk s dělnickou třídou. Tak jsem šla do výroby.“ – „A kam jste šla?“ – „Kovodělný podnik Hlavního města Prahy. Tam se vyráběla ořezávátka na stůl. Nejdřív jsem pracovala u vrtačky a pak jsem dělala na soustruhu pastorky. Nebyla jsem tam moc šťastná, protože mi vadilo to prostředí, měla jsem z té dílny kožní problémy. Takže jsem tam nebyla spokojená, ale říkala jsem si, že to musím vydržet. Potřebovala jsem od nich posudek, že se kladně chovám a že doporučují studium.“

„5. května 1945 přišel táta s mámou a se mnou v náručí do Žamberka a bylo pozdvižení, protože se jim vrátil ten Žid, co bude chtít věci zpátky. A tak nebyl ve městě přijat s nějakým jásotem.“ – „To znamená, že si lidi rozebrali jejich věci?“ – „Asi si Hostovští něco poschovávali po sousedech. Oni si možná něco rozebrali, ale přesně nevím, abych někomu nekřivdila. Ale vím, že [rodiče] měli problém získávat věci zpátky. Nebo jim to zapřeli, že třeba byla těžká doba a museli je prodat a takové. Ale mí rodiče na tom nelpěli. Máma byla z chudých poměrů, takže té to bylo fuk, a táta byl rád, že přežil. Majetkové věci neřešili.“

„Právě že on [otec Jan Hostovský] do toho transportu nenastoupil. Babičce dali injekci a začal se schovávat. V tom Kněžství právě, tam bylo pět chalup asi. Tam to ti lidi museli vědět, to bylo neuvěřitelné. A podporoval je hmotně potravinami místní mlynář, protože u Kytliců se schovával ještě jeden člověk. Byl to Polák z Vilnia a byl to partyzán. Říkalo se mu Velký Eda. On pak byl popravený. Pietraszyn. A při jedné náhodné návštěvě českého četnictva v Kněžství se četník zmínil, že se připravuje akce nacistů, a bylo třeba ty dva chlapíky, mého tátu a Velkého Edu, ukrýt. A tak syn Kytliců šel do Žamberka a hledal dívku, nevím, jak se jmenovala dál, která byla tátova milá, než začala válka, jestli by ho neukryla. A ona se bála, takže to odmítla. A jak se to dozvěděla moje máma, to já nevím, ale dozvěděla se, že táta potřebuje pomoct, a schovávala ho vlastně v tom sanatoriu v takovém zahradním domku, kde bydlela sama. A tam on s ní pobýval asi tři týdny – a ty rozhodly o jejich budoucím životě, že se vezmou.“