Mgr. Zdeněk Prokeš

* 1952

  • "Mě oslovila jedna známá, co je vězeňská kaplanka, že dělá pohybový projekt s vězněma, a jestli bych jim tam k tomu něco neřekl. Tak jsem tam přijel, něco jsem jim tam opravil a oni byli z toho tak nadšení, že chtěli dělat něco jinšího. Tak jsem se s kaplankou domluvil, že dobrý titul by byl West Side Story, to je o tý rasový nesnášenlivosti, o nenávisti, o lásce a o nějaký svobodě a touze po svobodě. No, v lednu jsem to začal zkoušet s tím, že se to velmi těžko rodilo. Chvíli jsem to já chtěl vzdát, chvíli oni, ale protože jsem člověk houževnatej a trpělivej, tak jsem říkal, to musím dotáhnout do nějakýho tvaru."

  • "Myslel jsem si to samé co vždycky, ale naivně jsem měl představu, že můžu něco změnit, když budu v tý funkci. Je fakt, že mě neustále obvodní výbor za něco peskoval. Já měl furt nějaký problémy, cokoliv se v divadle stalo, já byl ten první nárazník. Nezapomenu na tu schůzi, kdy začal 17. listopad a začali jsme v Karlíně stávkovat a dělali tam ty večery a já tam byl i ve stávkovým výboru a šel jsem to oznámit na ten obvodní výbor a tam byla celá z ČKD, tam jak se do mě pustili ostatní předsedové: ,Co vy si myslíte, vy umělci? To je vlastizrada´ I když jsem řekl, že skládám funkci a vystoupil jsem."

  • "No, my jsme to prožívali velmi intenzivně, protože jsme bydleli v domě záchranné služby. V noci houkačky a já se probudil a celý den jsme běhali. Zrovna nově otevřeli po velké rekonstrukci ulici Dukelských hrdinů a začaly tam jezdit tanky, co to začaly zase ničit. To byl šílenej šok, mysleli jsme, že je válka. Rodiče z toho byli vyděšený, to byla hrozná situace. Když si to takhle teď uvědomím, tanky, cizí armáda... Samozřejmě ta záchranka celej den, toho jednadvacátýho, furt vyjížděla s bílýma praporama. Celý den jsem to sledoval před domem a najednou slyším nějaké Italy, kteří se snaží domluvit s někým, co se děje. Já se od patnácti chodil na institut na italštinu a tak jsem se s nima dal do řeči. Řekl jsem jim, že bude válka, přepadli nás Rusové. Oni přijeli z Mnichova, pak odjížděli, vzali si ode mě adresu a celá léta jsme se navštěvovali."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 16.04.2024

    (audio)
    duration: 01:43:01
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 11.06.2024

    (audio)
    duration: 01:11:36
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Měl jsem naivní představu, že když budu komunista, žádná StB po mně nepůjde

Zdeněk Prokeš, 2024
Zdeněk Prokeš, 2024
photo: Post bellum

Zdeněk Prokeš se narodil 15. července 1952 v Praze do židovské rodiny Felixe a Elly Porgesových. Seznámili se v Terezíně a díky ochotnickému divadlu hrůzy ghetta přežili. Po válce se přestěhovali do Prahy a změnili si příjmení na Prokešovi. Zdeněk po svých rodičích zdědil umělecké nadání, a tak se od malička věnoval divadlu a daboval dětské filmy i se svými dvěma staršími bratry. V roce 1971 absolvoval konzervatoř v Praze se zaměřením na tanec, poté v roce 1979 vystudoval choreografii na Akademii múzických umění. Studium mu umožňovalo vyjíždět do zahraničí, kde viděl svobodný svět. Byl tajně sledován Státní bezpečností (StB), o čemž se dozvěděl až po revoluci. StB jej v 80. letech evidovala jako takzvanou prověřovanou osobu (PO) pod krycím jménem „Balet”. Zároveň s ním sledovala StB i jeho bratra Jana s manželkou, která se narodila ve Spojených státech a oba se pohybovali v uměleckém undergroundu. Během své kariéry dosahoval vysokých řídících pozic v divadlech, přesto dlouho váhal se vstupem do strany. Nakonec po nátlaku v rodině do strany vstoupil a doufal, že ji bude moct změnit. Svou funkci krátce před pádem komunismu složil a aktivně se zapojil do listopadových demonstrací v uměleckém prostředí. Stál u založení Občanského fóra. Po revoluci byl od roku 2003 do roku 2007 ředitelem Národního divadla v Brně. Od roku 2007 byl poradcem ředitele v Národním divadle v Praze a od roku 2009 byl vedoucím odboru vnějších vztahů. Roku 2010 se stal uměleckým vedoucím multimediálního divadla Laterna Magika. V roce 2024 žil Zdeněk Prokeš v Praze.