Doc. Dana Puchnarová

„Ptali se mě, s kým se v Praze stýkám, proč se tam stýkám a proč jsem to podepsala. To všecko jsem jim po pravdě řekla, takže pak už neměli důvod po mně chtít, abych to odvolala, protože na tom nebylo nic špatného.“ – „Ptali se vás na vaši tvorbu?“ – „Měli tam jednoho teoretika umění, ten byl na to vzdělaný, ten se mnou něco probíral, možná že se mě ptal, jestli sleduji západní výtvarné umění. Já jsem jim odpověděla, že jenom natolik, o čem píšou naše výtvarné časopisy, že jinak to sledovat nejde.“ – „Pak jste tedy z prvního výslechu odešla.“ – „Hrdě.“ – „Sledovala vás nějak tajná policie, byla jste si vědoma, že vás sledují?“ – „Oni mi to pak řekli, že u mě mají postavené u dveří hlídače a ti že se dívají na každého, kdo tam zvoní, že se ptají, proč ke mně jdou. Bylo to zcela zbytečné, já jsem nic pro Chartu nespolupracovala, nic jsem s nimi neměla a žila jsem v Českých Budějovicích, nikoli v Praze, kde ta Charta byla. Jejich úsilí nakonec zůstalo naprosto bez výsledků. Toho hlídače odvolali a řekli mi, že proti mně nic nemají.“ – „Oni vám také odposlouchávali telefon?“ – „Jo, to mi řekli, že mi to odposlouchávají. Mně to nevadilo, já jsem řekla: ‚Tím líp.‘“ – „Vyhrožovali vám?“ – „Vyhrožovali mi, že mi vezmou děti. To jsem věděla, že to není možné, že by je neměli kam dát. Tak jsem si z toho nic nedělala. Taky proč by mi je vzali, když jsem nic nedělala nikomu. Neměli na to svědky ani žádný fakt, nic.“