Jaroslav Rainer

„To teda udělal normálně otec, když přišel z války, protože musel jít do války jako Němec, to museli všichni. Jenomže on byl vlastně řezník, takže byl v týlu jako kuchař, takže on taky normálně do těch válečnejch... přímo zásah žádnej neměl, ale musel do tý války a přišel normálně po válce a musel zažádat, aby ho neodsunuli. A musel, protože jsme si postavili, nebo oni si postavili rodiče ve Vchynicích baráček, tak tu polovinu musel vykoupit znovu a tenkrát starosta, nějakej pan Kočí ze Vchynic, ten se zaručil za něj, že jako neměl v životě žádný problémy, tak do odsunu nemusel.“

„Říkám, bylo mi pět let, takže už to spíš mám, co máma jako vyprávěla nebo jak rodiče se o tom bavili, takže to byly jako momenty, kdy ty lidi jako vyčerpaný padali, a nikdo jim nesměl jako ani podat vodu. Protože matka, když vyběhla a nesla jim alespoň napít vody, tak ten Němec normálně by ji zastřelil, protože na ni hnedka samopalem, že jo, a nesměla se ani přiblížit, ani kousek chleba, nic. Takže ty lidi byli zubožený, takže to bylo drsný, ale já o tom můžu mluvit spíš už z vyprávění rodičů.“