Miroslav Randa

„Až teprve později, když už jsme byl v učení, tak už jsem měl trošku pojem o tom, že se musím chovat jako člověk a jako Čech. No, tak jsem se zapojil, respektive mě zapojili už jako spojku a dával jsem zprávy anebo i určitej destrukční materiál. Nebylo toho moc, protože toho destrukčního materiálu bylo málo, to se těžko shánělo. Tak jsme zkoušeli všelijaký hořlavý látky, ale i výbušný, ale těch bylo hodně málo, akorát jsme měli asi šest těch dynamitů. To někde sehnali a já jsem to převážel.“

„To samovznícení byl trochu problém, protože jsme potom sehnali fosfor, který musel být pořád potopený ve vodě, jinak by vzplanul. Jako normální sirka nebo něco takovýho, ovšem tam už se jedná o to vzplanutí. No, teďka jsme to měli připravený tak, že jsme měli normálně flaštičky od inkoustu, aby to nebylo nápadný, jako že školák já něco převážím, kdyby mě náhodou chytli, protože nemůžu říct, jestli bych odolal tenkrát při výsleších. Zkrátka, aby se nedalo nějak prozradit, tak na ty flaštičky jsme udělali dudlíky a ty dudlíky měly dírku. Ovšem ta dírka se propíchla jedině tehdy, když už se to tam dávalo. Obrátilo se to, to znamená, že vytekla určitá kapalina. Někdy to bylo s kyselinou. Zkoušeli jsme všechno možný, co by bylo nejjednodušší.“