Radmila Rasmussen

* 1965

  • „Tak co si pamatuji nejvíc z dětství, je, když jsme bydleli tady na jižní Moravě. Tady je Znojmo, kde jsem se narodila, a tady jsme bydleli, v Břeclavi, což je hnedka na hranicích. A co si pamatuju, tak tam jsme bydleli v bytě, táta pracoval v keramické fabrice a máma pracovala v bance a tam taky s námi bydlela babička. A co si nejvíc pamatuju, je, tak my jsme byt měli ve druhém patře, a co si nejvíc pamatuju, je, že jsme seděli v oknech a dívali se dolů na silnici a tam jsme viděli, jak armáda šla do města. Tady bylo hlavní square, náměstí, a ti vojáci šli a za nimi jely tanky, tak to si pamatuju.“

  • „Tak to trvalo dost dlouho, asi tak kolem tří let. Museli jsme vždycky dostat doklady, abychom mohli jet na dovolenou. Poprvé rodiče jeli, ale já jsem byla u babičky, tak nechtěli odejít beze mě, podruhé máma byla se mnou, ale táta nebyl s námi, a tak potřetí jsme dostali doklady, že jsme mohli jet celá rodina, to je, když to bylo naplánované, že půjdeme, tak tři roky.“

  • „Tak probíhal tak, že jsme jeli na autobusový výlet s rodiči, měli jsme jet do Jugoslávie. Tak jsem tady donesla mapu, abyste viděli, tak ten autobus, jsme jeli tady přes, tady je konec Československa, tak jsme jeli dolů do Maďarska. A tam jsme byli přes noc v Maďarsku v jednom hotelu a rodiče se rozhodli, že půjdeme brzo ráno jenom s malým zavazadlem, vzali jsme autobus a jeli jsme k hranicím. Tam bylo taky takové malé, town, malé město a tam jsme vystoupili z autobusu a tam potom jsme šli pěšky na hranice. A šli jsme přes les a hranice byly na druhé straně a museli jsme jít do kopců a být v lese. A tam jsme byli pár nocí v těch lesích a zabralo to nějakých pár dnů, než jsme došli k těm hranicím, které byly úplně v, mountain, horách.“

  • Full recordings
  • 1

    Minneapolis, 14.03.2020

    (audio)
    duration: 13:37
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Minneapolis, 01.12.2020

    (audio)
    duration: 29:40
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Rodiče pro nás chtěli něco lepšího

Radmila Rasmussen, rozená Matoušková, se narodila 7. září 1965 ve Znojmě. Vyrůstala v Břeclavi, kde otec Pavel pracoval v továrně na keramiku a matka Hana v bance. V srpnu 1968 byla svědkem příjezdu sovětských vojsk do Břeclavi. V roce 1970 se rodině na třetí pokus podařilo emigrovat do Rakouska, kde strávili téměř rok v táboře pro uprchlíky, nejprve v Klagenfurtu a později poblíž Vídně. V roce 1971 odletěli do USA. Bydleli nejprve v New Jersey, pak se přestěhovali do Ohia, kde otec sehnal práci v továrně na keramiku. Tady začala Radmila navštěvovat základní školu. V roce 1972 se jí narodil bratr. Později se přestěhovali do Clevelandu v Ohiu, kde rodiče provozovali českou restauraci. V roce 1979 mohli poprvé vycestovat na návštěvu do Československa, pamětnice směla jet ale pouze s otcem. Na přelomu 80. let se rodina odstěhovala do Minneapolis v Minnesotě, kde rodiče opět provozovali českou restauraci. Na pozvání za nimi směli jezdit prarodiče, některé prázdniny naopak Radmila s bratrem trávila u prarodičů v Československu. Vystudovala univerzitu ve Wisconsinu, obor hoteliérství. Pracovala například pro hotely Hilton nebo Hyatt, dnes je zaměstnána v cestovním ruchu. Se svým mužem žije ve Woodbury v Minnesotě.