Měli jsme gumové boty a během směny jsme pokaždé z těch bot vylévali pot a krev
Ing. Jaroslav Řihák se narodil v roce 1927 v Těšánkách poblíž Kroměříže. Už v dětství byl technicky zdatný, a tak po střední průmyslové škole nastoupil na Vysokou školu elektrotechnickou v Brně. Po únoru 1948 však byl ze školy akčním výborem vyloučen. Díky svým technickým schopnostem a na přímluvu předsedy stranické organizace v podniku, kde pracoval, se na vysokou školu vrátil. Po škole se zúčastňoval srazů katolické mládeže a byl v kontaktu s několika kněžími. Dne 19. května 1952, týden před obhajobou diplomové práce, byl zatčen. Ve dnech 28. října až 1. listopadu 1952 byl v Praze odsouzen k 9 letům vězení v jednom z největších monstrprocesů proti církvi, nazývaném Bárta a spol. Při něm bylo odsouzeno 9 kněží a 22 laiků k úhrnnému trestu 330 let. Mimo jiné i ThDr. Josef Zvěřina. Jaroslav Řihák strávil více než tři a půl roku ve věznicích ve Vinařicích u Kladna a Rtyni v Podkrkonoší. Pracoval v dolech ve velmi těžkých podmínkách a s minimem jídla. Několikrát byl svědkem smrtelných nehod spoluvězňů. Na jaře 1956 byl podmínečně propuštěn. Nikdy potom nedostal zaměstnání odpovídající jeho schopnostem. Pracoval jako elektrikář v cukrovaru a v Palu Magneton v Kroměříži. V roce 1990 byl rehabilitován a tentýž rok mu po složení státní zkoušky byl konečně udělen titul inženýr.