Františka Řmotová

* 1929

  • ,,V noci přišli, gestapo přišlo k nám, zatlouklo na dveře, na okna. Půl noci bylo, my v košilkách, vyjevení hleděli. Ty boty, víte, ty cvoky, aj to byla hrůza. Ty pušky, nebo co to měli, já nevím, jak se tomu nadává... A tak tatínek šel otevřít, jak to bouchalo, a: ‚Herr Krátký?‘ – Tatínek říká: ‚Jo.‘ – ‚No, my jdeme,‘ německy, jako že jdou, že by měl ukrást řemen… ‚Já tam dělám mašinfíru, co bych řemen, co bych ho kradl? Tak si to prohledejte!‘“

  • „Sloužila tam na nějakém menším statku. Ve sklepě měli bunkr, ti partyzáni, udělanej. Někdo to udal, že tam jsou, a oni tam šli najisto. A sestra tam měla přítele, my jsme ho ani neznali, to teprve tak nějak začala s ním. No a on asi taky trošku s něma, s těma partyzánama… A dva hned tam zastřelili, druhý do koncentračního tábora zavezli. No a teď sestra říká: ‚Pojď‘, vyskočili oknem… a to bylo jako, ona měla komůrku, v přízemí, a utíkali, že poletijou do Klopiny. Polama, v noci, polama. A povídala… My jsme bydleli, my jsme měli malou chaloupku, jenom, ale za náma takhle byl sedlák, ten měl sad, ohromnej sad, až – to už nepamatuješ. Sad velikej, stodoly. A sestra říkala: ‚Já ho dám do té stodoly, do slámy, tam ho schováme.‘“

  • ,,Tak jsme lítaly s těma holkama a chodili ten Hitlerjugend. Ti měli bubínky a bubnovali. Ten vpředu měl prapor, hákový kříž, a ti Hitlerjugend měli na rukávech hákový kříže. A my jako zvědavci, že… Už šel ten průvod z Úsova až přes Klopinu, šli do Rohle, ta byla německá. A my, zvědavci, koukáme. A z té Klopiny do Úsova, to je dosti taková silnice, taková rovná. A my koukali a oni, ti hitlerovci, pomalu se blížili ke Klopině. A my, jako děti, někteří už utekli honem pryč a my, a já jsem byla mezi něma, a tak – do kanálu, tam byla příkopa – do té kanalizace jsme se šli schovat. Jsme se schovali. Až oni odejdou, tak že vylezeme. Jo… Zastavili: ‚Ven!‘ A nás postavili do řady. ‚Heil Hitler, Sieg Heil!‘ Jsme museli hajlovat.“

  • Full recordings
  • 1

    Šumperk, 25.03.2022

    (audio)
    duration: 01:56:32
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

V každé době je něco dobrého i špatného

Františka Řmotová, rozená Krátká, jako školačka
Františka Řmotová, rozená Krátká, jako školačka
photo: archiv pamětníka

Františka Řmotová, rozená Krátká, se v Klopině narodila 15. října roku 1929, a když začala druhá světová válka, bylo jí deset let. V tomto věku už dobře vnímala rychle se měnící vztahy ve svém okolí. Několikrát zažila šikanu ze strany dětí z nacistické organizace Hitlerjugend, které se scházely v nedaleké Rohli. Její otec byl obviněn, že Němci, u něhož pracoval, ukradl řemen od mlátičky. Dále její rodina tři čtvrtě roku doma na půdě skrývala jednoho z místních partyzánů, přítele a pozdějšího manžela její sestry. Na konci války zažila dramatické chvíle při osvobozování Rudou armádou. Po válce se pamětnice vdala a pracovala nejprve jako pomocnice v pohřebním úřadu a poté v jednotném zemědělském družstvu (JZD). V roce 2022 stále žila v Klopině a dle svých slov byla už nejstarší obyvatelkou této obce.