Olga Rozehnalová

„Na farské zahradě jsme lámaly s Olgou všechny šeříky, které byly ještě nerozvité. Byly jsme na Vrahovské ulici, kde bylo plno lidí, a házely jsme kytky na přijíždějící Rusy. Náš dům byl prázdný, bydlela zda jen naše rodina. Zčistajasna zastavilo ruské nákladní auto, na kterém ležely na peřinách Rusky. Bylo plné ruských vojáků. Všichni se nastěhovali k nám do domu, byl tam volný třípokojový byt nahoře, dole byly volné dvě rohové místnosti. Vím, že máma říkala, že tam měla sestra pana Fitznera kdysi obchod, ale co si já pamatuji, už to bylo prázdné. Tam se nastěhovali taky. Nevím, odkud byli, ale ani neuměli udělat oheň v kamnech. Udělali si oheň na kachličkách před sporákem. Tam byly ještě stavěné cihlové sporáky a před nimi kachličky. Na těch si rozdělali oheň a vařili si. V celém domě byl příšerný binec a vím, že se asi po týdnu odstěhovali. V bytě po Fitznerových byly lustry, z těch byly sundané mísy a v každé té míse bylo lejno. Nevím, jestli neuměli chodit na záchod...“

„Byli jsme ve sklepě na rohu v Českobratrské ulici. Při jednom náletu tam spadly dvě nějaké fosforové bomby, prorazily střechu a spadly na půdu. Táta byl naštěstí doma, tak vím, že máma mu namáčela nějaké froté ručníky, dávala mu je přes hlavu, on utíkal na půdu a hasil to. A potom, když to tam bylo rozbité, se naši domluvili právě s rodiči Olgy Stehlíkové, že půjdeme k nim do krytu na faru. To bylo přímo naproti gymnázia. Na gymnáziu byl lazaret a v Kolárové škole naproti gymnázia taky. Říkali si, že na střeše jsou červené kříže, že tam se asi bombardovat nebude, ale nebyla to pravda. Když jsme byli u nich v krytu, spadla před gymnázium bomba, ke Stehlíkům do zahrady spadla bomba, na Finanční náměstí spadla bomba, potom k doktoru Škrachovi na Olomoucké do zahrady takový koberec bomb, byli jsme pěkně vyděšení. Sklepní okýnko bylo vyskládané cihlami, které vlítly dovnitř. Pan farář potom šel nahoru a všechny stropy v prvním poschodí měli propadené, takže to tam nakonec dopadlo hůř než v našem bytě.“