Marta Rožnovská

"Já jsem vlastně část, nebo velkou část té rodiny našla, až když mně bylo padesát. Já jsem to vůbec nevěděla. Já jsem ani nevěděla o tom svém původu, jak to teda je. Říká se, že maminka je jistá, tatínek je nejistý. U nás to bylo jasné. Bohužel, já jsem k tomu židovství měla takový negativní... na mě to působilo jako na dítě negativně, protože to bylo něco jako tabu a vůbec se o tom nehovořilo. Já jsem opravdu nic nevěděla. A dokonce i teď, v této době, ještě když jsem pracovala, jedna moje kolegyně mně docela ošklivě řekla: 'A nejseš Židovka, že?' Tak já nejsem Židovka, já jí můžu říct: 'Pocházím z židovské rodiny.'"

"Tatínek měl pět sester. Vědělo se jenom o té jedné. Ty čtyři sestry zahynuly, i celé jejich rodiny zahynuly v koncentračních táborech. Zahynuli i prarodiče, čili rodiče toho mého tatínka. Já jsem ani neměla fotografie, já jsem neměla vůbec nic. Až tatínek zemřel, v roce 1988, a byla jeho pozůstalost, měl takovou krabici, kde měl rodinné fotky a tam jsem poprvé uviděla, na té fotce, svoji babičku a svého dědečka, o kterých jsem neměla ani ponětí, z jeho strany."