Jan Rutter

"Matěj Kuděj – to nejenom že si ho pamatuji, ale měli jsme ho dokonce jako rodinného přítele. Co my jsme měli od něho knížky, třeba Sida jsme měli s věnováním: 'Oběma Honzům a Anče [manželka pamětníka] věnuje Zdeněk Matěj Kuděj'. Tak on nám je dával. A proč nám je dával? Protože děda [otec] mu to na stroji psal a já chodil pro pivo. Chodil jsem s modrou bandaskou, ta měla takového čtyři a půl litru, vždycky jsem musel bandasku přinést a dojít pro pivo. A on si ještě poručil, odkud mají lepší pivo."

"A dostal jsem hned přes hubu, abych srovnal krok. To byla Státní bezpečnost, když vám zakroutili krkem, tak..." – "To bylo přímo u výslechu? Tam jste dostal pár facek?" – "Ne pár facek, jen jednu! Tak se to odbylo. Mně řekli, abych se nevracel domů. Měl jsem u sebe peněženku, takže jsem šel na Kůži, kde měli otevřeno. Řekl jsem, že potřebuji přespat. Ráno jsem odešel a šel se podívat domů. Takže jsem šel přes most a proti mně šli lidi a koukali. To už věděli, že u nás byla zřejmě prohlídka. Dívali se na mě tak... jako že si mě nevšímali. Si vás člověk ani nevšiml, aby se nekompromitoval. Obhlížel jsem barák z druhé strany, co se tu děje. Nic se mi nezdálo, tak jsem sem šel a rodiče mi říkali, že je po půlnoci taky propustili. A byl tam s námi tak náš dělník, ale toho pustili dřív."

"Státní přišli na nás o půlnoci nebo v jednu hodinu v noci, možná ve dvě. Bylo to prostě v noci, my jsme spali a oni div že nerozbili dveře – mlátili do železných dveří. Hned jako Státní bezpečnost, museli jsme si stoupnout stranou, odvezli nás. Tady Konopka dělal vedoucího, odvezli nás nahoru do druhého patra [budovy ONV v Ledči nad Sázavou]. Tam měli mříže, aby na ně někdo nemohl. Tam nám otevřel, kdo měl službu, vlezli jsme do toho a tam nás dali do různých místností: mámu, tátu, mě. Sestra byla v Praze, tu vyšetřovali v Praze."