Vít Růžička

„V podstatě neexistovala literatura. Bylo pár knih z roku 1968, poklady, které se střežily a nepůjčovaly. Já jsem získal svázané časopisy Junák od syna pana Jelínka, vedoucího. To jsem hltal jako časopisy, kde byly nějaké informace o skautingu. Co překvapivě v sedmdesátých letech vycházelo, to byl Seton. Takže já jsem si koupil Knihu lesní moudrosti. To byla taková knížka, kterou se český skauting do určité míry inspiroval. Ta kniha pro mě byla vodítko. Měli jsme pár knížek, které ke Skautu odkazovaly, třeba Mirko Vosátka psal takové knihy. Staří skauti psali knihy, v sedmdesátých letech tu a tam něco vyšlo. Něco od Zapletala a Foglarovy Rychlé šípy jsme měli doma. Takže ten pohled na skauting jsme nějakým způsobem měli. Ale ne přímý, protože řada knížek prostě nebyla dostupná. Informace jsem získával od starších kamarádů a pamětníků. Takže potom, když už jsem oddíl vedl, jsme měli dva starší pány, kteří skautovali v šedesátém osmém i před válkou. Jednou jsem s tímhle starým skautem jel na jeho chalupu do Krkonoš a tam jsem strávil dva dny na půdě, kde měl štosy časopisů, knih. V tom jsem dva dny ležel a dalo mi to vhled a informace, které jsem do té doby nikde nenašel.“

"Vím, že jsem tam uvedl do rozpaků učitelku občanské nauky, protože se mě ptala, jaký je rozdíl mezi kapitalismem a socialismem. Já jsem řekl, že v kapitalismu jsou bohatí a chudí a v socialismu jsou jenom chudí. A paní učitelka byla z toho taková vyplašená. Já jsem to myslel vážně, to nebyla provokace nebo nějaký druh vtipu. Já jsem to opravdu myslel vážně, že to tak je, protože když jsem doma něco chtěl, tak maminka říkala jasně, že na to nemáme peníze. A když jsme četli nějaké příběhy pro děti, hrdinové byli chudí. Ctnost byla být chudý, to bylo správně. Boháč byl negativní. Tak já jsem si říkal, že socialismus je dobrý, jsou v něm všichni chudí a tak je to správné. Paní učitelka si ale myslela, že jsme všichni bohatí, s čímž jsem tedy nesouhlasil.“