„Na Skotsku mě fascinovala jedna věc: to byla diskuse na edinburské univerzitě, kdy tam bylo nějaké téma a dva studenti, každý hájil jiné pozice. Nebylo jisté, zda jsou o tom opravdu přesvědčeni. A teďka do sebe opravdu šili ostře, ale přitom slušně a bylo vidět, že můžete mít dva různé názory, dva lidi, a přitom se nemusejí nenávidět. Můžou se o tom bavit, ostře, nepoužívali sprostá slova ani si nenadávali, ale byla to tvrdá diskuse, nic laskavého, opravdu na tělo. Ale přitom to furt dodržovalo pravidla. A z toho jsem byla nadšená. Tady v komunistickým režimu diskuse nebyly, byla jedna pravda. A když jste náhodou s tou pravdou nesouhlasila a řekla jste to, tak jste měla problémy.“
„V průběhu tady toho zasedání přišli za výborem KANu nějací bolševici, abychom se veřejně distancovali od Svitáka. A asi tak dva lidé z našeho vedení byli ochotní poslechnout, protože byli zvyklí poslouchat ty komunisty. A manžel řekl: ,Ne, my vás nebudeme poslouchat, co bychom vás poslouchali. Prostě my se od něj distancovat nebudeme, nebudeme o něm mluvit, ale nebudeme se od něj distancovat.‘ A v tu chvíli nás ty komunisti přestali mí rádi, že jsme je nechtěli poslechnout. Tak potom do toho srpna jsme jednali, aby nás uznali. Ale oni už byli připravení, že nás zakážou, ještě předtím, než přišli Rusové, ještě před okupací. A pak samozřejmě nás zakázali.“
„We had never gotten an official approval. Our request to register was submitted and so we could still only do preparatory activities. But the idea of organizing the non-Party members was so catchy that within a month or less, it spread around the country and local clubs were being established simply everywhere. It wasn't about us establishing them - besides, we were still in the phase of preparatory activities. I still had my contacts in the papers and when they ran the story, the news simply got out. So in so many places, the local Clubs of Committed Non-Party Members arose completely independently of us."
Jiřina Rybáčková se narodila 20. dubna 1942 v Praze. Základní školu, tzv. jedenáctiletku, absolvovala na náměstí Míru. V roce 1959 byla přijata ke studiu teologie na Teologické fakultě UK, toho však nakonec zanechala. Mezi lety 1959 a 1962 pracovala v zahraniční redakci Mladé fronty. V letech 1962–1967 vystudovala obor španělština – angličtina na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1968 byla členkou hlavního výboru Klubu angažovaných nestraníků. Roku 1969 společně se svým pozdějším manželem Ludvíkem Rybáčkem emigrovala do Spojených států amerických. Poté vystudovala obor moderní evropské dějiny na Rutgers University v New Jersey. Na konci 70. let působila jako redakční asistentka a vedoucí hispánských a španělských sbírek v knihovně Princeton University v New Jersey. V letech 1976–2004 byla redaktorkou na volné noze. Spolupracovala s předními americkými nakladatelstvími (Scribner’s, Macmillian, Oxford University Press a dalšími). V roce 1993 se společně s manželem a synem vrátila do Čech. Pro Americké listy psala pravidelný sloupek „Malé dopisy z Prahy“. Je autorkou tří knih (Upheaval in Europe – 1991, Amerika v zrcadlech – 1995, Svět zvaný Amerika – 2004, řady encyklopedických textů a spolupřekladatelkou dvou publikací (Přicházeli z daleka – 2008, Sunlovers – 2017). V roce 2014 ovdověla, žije v Praze. Miluje knihy a cestování, podnikla přes sto zahraničních cest.
1. 5. 1969 - Členové KANu v prvomájovém původu (zleva doprava: s rukama před obličejem Hilarion Kukšín, Ludvík Rybáček, Rudolf Battěk, neznámý muž, v bílém plášti - Egon Lánský, z boku, s tleskajícíma rukama - Jiřina Mlýnková (Rybáčková))
1. 5. 1969 - Členové KANu v prvomájovém původu (zleva doprava: s rukama před obličejem Hilarion Kukšín, Ludvík Rybáček, Rudolf Battěk, neznámý muž, v bílém plášti - Egon Lánský, z boku, s tleskajícíma rukama - Jiřina Mlýnková (Rybáčková))
