Marie Rychlíková

„On dělal předsedu těch sociálních demokratů a přišlo k tomu sloučení komunistů se sociální demokracií. Tatínek byl jako předseda. Já ho slyším jako dnes, ležela jsem v té sádře, polámaná, a tatínek říkal: ,Pětadvacátého června dojde k tomu sloučení. Já budu u Vávrů v hospodě předávat členy k tomu sloučení KSČ se sociální demokracií. Ale tři nás nevezmou. Mě vyhodijú, ještě jakéhosi pana Sátoru a třetího, to nevím koho. Já jich tam budu předávat, ale mezi komunistama nebudu už, protože oni sami aj rozhodli, že mě nechcú.‘ Tatínek pětadvacátého června odpoledne o půl třetí umřel. V devětačtyřiceti. Ten den, kdy večer to měl předávat, odpoledne dostal tetanus. V devětačtyřiceti letech zemřel.“ – „A co říkal pan Vítek na jeho pohřbu?“ – „Velebný pán říkal… Já jsem na tom pohřbu nebyla, ležela jsem doma v sádře. Maminka říkala, že velebný pán říkal, že to není pohřeb, že to je manifestace lidu. Tam se sjelo tolik lidí, hřbitov plný, autobusy. Tatínek byl opravdu osobnost veliká. A ten pan Vítek nad hrobem řekl, doslova maminka říkala: ,A nyní, přátelé, skloňme hlavy, pochováváme posledního sociálního demokrata.‘ Tatínek umřel ještě odpoledne jako sociální demokrat a večer už byli všeci komunisté.“