Martina Samková

„A tam bylo to, že vlastně nechtěli pustit dělníky ze Škodovky. A tuším, že ta stávka byla od dvanácti do dvou hodin. A my jsme furt čekali u těch mikrofonů. A bylo tam totálně narvané náměstí, přilehlé ulice, prostě špendlík by nepropadl. A teď já si furt říkám: ‚Pane Bože, pane Bože, dej, ať ti dělníci…‘ A tam byl Pepíno Bernard tenkrát, miláček. A vím, že to byl taky bojovník. Takový Marat, Robespierre, Dante a statečné Lví srdce dohromady. A on skutečně v té Škodovce… Ví Bůh, co tam dělal, protože já neměla čas ho sledovat. Já byla zase v jiné buňce, na jiné frontě, v jiné bojové linii. A říkám: ‚Pane Bože, dej tomu Pepíkovi sílu, ať vyvede ty ovečky za ty brány všech těch ocelí a matek.‘ No, a vypadalo to, že to prostě nedají. A najednou někdo přiběhl – mám úplně husí kůži, jenom o tom mluvím – a křičel: ‚Škodováci jdou!‘ A teď jsem měla radost, ale na druhou stranu jsem si říkala: ‚Pane Bože, ale co budeme dělat? Kam dáme, já nevím, pět, deset nebo patnáct tisíc škodováků, když tam vůbec není prostor?‘ Tak jsem vzala mikrofon a ztišila jsem to náměstí. Tam jsem přesně pochopila, že kdyby někdo řekl ‚defenestrace‘, tak ti lidi šli. Tam jsem si přesně vzpomněla, co ten Hitler, co vůbec tihle šílenci dokážou udělat s davem. Jak velmi málo stačí k tomu, zblbnout lidi, zblbnout dav, něco vykřiknout – a ti lidi jdou. To náměstí ztichlo. Já vím, že jsem říkala, ať udělají koridor, protože naši škodováci jdou za námi. Tam bylo naprosté ticho, naprosté ticho. A najednou jak Blaničtí rytíři šel nekonečný roj těch naprosto nadšených škodováků. Nedošlo k jedinému incidentu. Tam nebyly sanitky, nebylo to nijak zajištěné, nebylo nic. A to bylo něco, co se nedá popsat.“

„Volala mi úplně nadšená Máša Caltová, jestli bych nechtěla hrát, že mě pan Smoček chce do nějaké hry. Něco s alejí, já [už] si to nepamatuji. A já jsem řekla: ‚No, to je super! To je bezvadné! Zase na jeviště zpátky! Krása!‘ No, a když byl asi týden před zkouškami, tak byla vyvolená, chudák, opět Máša Caltová, aby mi oznámila, že to nebudu hrát. Že to bude hrát Jana Matiášková a že vlastně už nikdy nebudu hrát v plzeňském Divadle J. K. Tyla.“